Houbeles pictus
Byl jednou jeden les,/ a v něm rostlo houbeles... Miloš Kopták, malíř, a Petr Maděra, krajinný ekolog i básník, probudili les „z hladu“ po houbách. Když les zaševelil, avšak hned zase usnul a ani muchomůrku nevyplivl, stvořili si spisovatel a malíř alespoň rýmovaný atlas hub.
Byl jednou jeden les,/ a v něm rostlo houbeles... Miloš Kopták, malíř, a Petr Maděra, krajinný ekolog i básník, probudili les „z hladu“ po houbách. Když les zaševelil, avšak hned zase usnul a ani muchomůrku nevyplivl, stvořili si spisovatel a malíř alespoň rýmovaný atlas hub – pro sebe a pro tatínky, pro maminky i pro babičky, kamarády a sousedy, ale hlavně pro děti. Vydalo ho nakladatelství Práh.
Na liché listy vyťukali básniví houbaři-autoři své hádanky ve verších i s obrázky, na sudé pak nápovědní, jedlé i jedovaté příběhy. V půli knihy atlas proměnili a z hub se staly pohádkové postavy v příbězích na houby. Neveršová varování ponechali v podčáří.
Stvořitelé Houbelesu se popularizační formou pokoušejí vychovat si své houbaře již od plenek. Jak vlastně houby vypadají? Co jsou zač? A k čemu na světě jsou, zeptal by se městský klučina. Houby jsou k pojídání, na koukání, k popukání, na hraní a třebas i na umývání. Rozmanitě barvité: osmahlé a unylé, sličné a odbarvené, podmračené i krvavé. Baví se namlouváním druhých. Žádná houba totiž nezůstane v lese na ocet: „Podhoubí s kořeny stromů se snoubí, vytvářejí kořenohoubí.“; „Křemenáč pálí za osikou, Kozák se zabouch’ do břízy (…) hříbek si našel borovici/ a jiný zase smrčinu./ Jen dobrý houbař, dlužno říci,/ přistihne páry při činu.“
Roztomilý atlas hub je pro houbaře se smyslem pro humor, fantazií, proutěným košíkem a houbovou modlitbičkou: „Abraka dabra houbeles,/ Ať je vás, hříbci, plný les!“
článek vyšel v Lidových novinách
na iLiteratura.cz se souhlasem autorky