Alistair Hicks, autor Průvodce světem současného umění, tvrdí, že naše zkoumání umělecké sféry by nemělo být ovlivněno výlučně jediným kurátorem, kritikem nebo galeristou. Naopak povzbuzuje, abychom si názor o současném umění vytvořili sami. Jeho publikace představuje mezinárodní uměleckou scénu na základě veletrhů a mezinárodních výstav a při několika příležitostech nás zavede až do periferních končin, kde se nacházejí umělecké ateliéry. Snaží se tak ukázat, že tvůrčí hodnoty vznikají v rozmanitých prostředích. Avšak Hicksova perspektiva, která rozděluje uměleckou tvorbu podle kontinentů, není neproblematická.

Kompas západního badatele
Publikace, již v českém překladu vydalo nakladatelství Kniha Zlín, představuje komentovaný výběr umělců a jejich děl téměř z každého kontinentu. Podobné globální mapování se vymyká převládajícímu názoru, že současná umělecká tvorba se víceméně koncentruje v několika světových metropolích většinou severní hemisféry, například v New Yorku, Berlíně nebo Hongkongu. Je to vykročení správným směrem a překonání uzavřeného, bludného kruhu.

Ale přestože kurátor a historik umění Alistair Hicks (nar. 1956) dokázal otevřít širší pole pro poznávání současné světové tvorby a podívat se na uměleckou aktivitu globálně, v rámci jeho rozdělení uměleckého světa na samostatné kontinenty vznikají jiné hranice. Rozčtvrcená mapa světa umění odděluje komunity umělců a institucí, které mezi sebou jinak volně komunikují. Publikace tedy pohlíží na současnou uměleckou tvorbu v určité izolaci, bez propojení, a klíčové heslo „světové“ umění tak má spíš kvantitativní význam a vzniká dlouhý výčet tvůrců a děl, který se nevěnuje tématu slíbenému v podtitulku: novým směrům 21. století.

Reduktivní kategorizování severní a jižní Ameriky jako západ; Afriky a Blízkého východu jako jih; Asie, a dokonce i Austrálie jako východ a Evropy jako sever zrcadlí eurocentrické a archaické vnímání světového prostoru. Nejzásadnější problém se skrývá ve skutečnosti, že přehlíží ty neskutečně velké politické, ekonomické i kulturní rozdíly v rámci samotných regionů. I když je při psaní o umění důležité brát v potaz specifický lokální kontext, který utváří osobní konstelaci vlivů na samotného tvůrce, hlavní faktory současné světové umělecké tvorby lze stěží shrnout pod geografické oblasti.

Ve snaze vyhnout se pastem západního pozorovatele autor zmiňuje postkoloniální teorii Edwarda Saida. Ale například už výběr českého umělce Dominika Langa a jeho instalace Spící město pro 54. Bienále současného umění v Benátkách (2011), v níž vystavil skici svého otce (sochaře Jiřího Langa), tedy díla nerealizovaná kvůli cenzuře totalitního režimu, naznačuje, že Hicks se na středoevropskou zemi dívá prizmatem železné opony a středoevropskému kreativnímu prostředí na základě utkvělé předpojaté představy přisuzuje především postkomunistické téma. Může to být náhoda, nebo to naopak upozorňuje na zabarvení průvodcova pohledu i u dalších světových tvůrců.

Poradcova anekdota
Obsah knihy jde nejvíce proti očekávání tím, že v principu nehledá sjednocující myšlenky, koncepty či teorie aktuální pro současné tvůrčí podhoubí. Publikace je vystavěna spíše na základě jednotlivých umělců – Hicks předestírá jejich kontext, popisuje tvůrčí principy a občas cituje umělcovu výpověď z jejich rozhovoru. Autorův vhled při popisování vybraných tvůrců je zasvěcený díky osobní zkušenosti, ale chybí zde určitá objektivita pro hlubší zhodnocení, jak jejich díla přispívají k tendencím současného světa umění.

Global Art Compass, jak zní název publikace v původním anglickém znění z roku 2014, může českého čtenáře uvést do světového dění umělecké činnosti a seznámit jej s několika jmény a praxemi, ale nejde o celistvý základ, ani o nadstavbu pro odborné zájemce. Průvodce je vhled do zajímavých zákoutí oblasti zprostředkovaný z první ruky člověkem, který se v tomto prostředí pohyboval přes dvacet let a dokáže touto rozsáhlou krajinou navigovat. Původní anglický text ale bude zábavnější, v českém překladu se bohužel v některých případech nepodařilo zachytit smysl původních obratů a v textu je často cítit spíše anglický způsob vyjadřování.

Autor přistupuje k psaní až vypravěčsky, text občas připomíná deníkový zápis obohacený anekdotami ze setkání a dokumentující Hicksovo cestování za uměním, které toho času absolvoval ve funkci kurátora pro Deutsche Bank. Tato instituce je vedle bankéřských aktivit vnímána jako významná platforma pro současné umělce, jelikož se výrazně angažuje v uměleckém prostředí: má největší korporátní sbírku umění na světě a pořádá víceméně důležité výstavy. Otázkou tedy je, zda jsme od pověřeného poradce nemohli čekat více. Publikací se nese popularizující tón a její přehled zajímavých tvůrců dokáže sloužit jako příručka pro nové zájemce či začínající sběratele. Možná se právě v Průvodci zrcadlí korporátní a komerční sektor, který udává směr současného umění skrze zámožné sběratele, galeristy a organizátory lukrativních veletrhů.