Jakkoliv už u nás vycházejí původní japonské komiksy docela často a mají svou početnou čtenářskou základnu, stále existuje dost čtenářů, které zajímají japonské reálie, zejména ty středověké, s hrdými samuraji. Avšak (zatím?) nedokázali přivyknout poněkud hektickému a eklektickému tempu japonských kreslířů, naivním zápletkám a dalším prvkům, které bývají pro mangu charakteristické. Japonské komiksy (či převážná většina těch přeložených do češtiny) jsou navíc cíleny na pubertální čtenáře, což lze rychle odhalit už jen letmým nahlédnutím na jejich stránky, kde se to hemží obličeji náctiletých dívek a podobně starých mladíků. O jejich kvalitě to samosebou nic nevypovídá, nicméně vydání samurajského komiksu Humberta Chabuela alias Huba z Francie má v tomto kontextu své opodstatnění, podtržené i dosavadní domácí oblibou amerického cyklu Usagi o samuraji-králíkovi, co do počtu vydaných sešitů suverénně nejúspěšnější komiksové série v Česku (která mimochodem vychází u stejného nakladatelství).

Okko má přitom s dílem Stana Sakaie leccos společné: především jakousi fantasy verzi středověkého Japonska, kde se vedle lepších a horších lidí vyskytují také hodné a zlé nadpřirozené bytosti, nad jejichž existencí se hrdinové příběhu nijak zvlášť nepozastavují. Oproti Sakaiovu průzračnému ději, jednoduché kresbě a všudypřítomnému humoru však Okko nabízí zábavu o něco konvenčnější. Ne méně působivou: Hubova kresba je dynamická a detailní, skvěle pracuje s barvami i atmosférou, příběh je působivě tajemný a temný a v jeho průběhu zahyne mnoho lidí i nadpřirozených bytostí a často smrtí ne moc hezkou. Ale zároveň Hub příliš ochotně užívá všemožná klišé napínavých akčních příběhů a občas si pomáhá náhodami nebo vyloženě nefér momenty (například v závěru dosud nezkušený a netrénovaný mladíček jedinou velepřesnou střelou z luku zcela zvrátí do té doby krajně nepříznivou situaci).

Obecně má ale Okko dobře rozehranou zápletku a zajímavé postavy, jejichž minulost bude zřejmě ještě odhalována v dalších dílech.

V tom prvním totiž Hub čtenáře rychle vrhne do překotného děje, který začíná v nevěstinci: tajemní piráti odtud unesou všechny gejši a neubrání je ani jinak skoro nepřemožitelný (a zdá se, že i nezranitelný) bojovník Nobura, jeden z trojice hlavních hrdinů, kterou doplňují titulní rónin Okko a mnich Nošin, který si rád přihne, což je ovšem prvek, který Hub umně zužitkuje, když jej v podroušeném stavu nechává komunikovat s duchy a démony. Jednou z unesených je také Rybička, starší sestra mladíka, který si Okka a jeho společníky „najme“, aby ji zachránili; zaplatí jim přitom doživotní věrností a službou. Čtveřice se vydává nejprve do pirátského doupěte a následně na ostrov, kterému vládnou upíři v lidské podobě.

Hub ten dobrodružný příběh vypráví velmi svižně a přímočaře, ale umí zkušeně zvolnit tempo, prolnout vzpomínky a legendy, rozehrát současně několik rovin. Své řemeslo zvládá skvěle a platí to i o jeho kresbě. I v tomto případě platí, že zmenšený formát jí občas ubližuje, zejména menší okénka (což neznamená, že jsou chudší na detaily) bývají až na hranici čitelnosti. Ale nakladatelství Crew tuto ediční politiku praktikuje už od počátku, na rozdíl třeba od působivých velkoformátových komiksů z Meandru (Holmes, Fantomas) prezentuje své komiksy spíše jako lacinější, spotřební zboží. A nutno dodat, že – navzdory všem přednostem – Okko není zas tak o moc víc.