Krom toho, že člověk je homo sapiens sapiens a tvor sociální, je také bytostí dialogickou. Nahradíme-li slovo dialogický slovem hádavý, nebudeme daleko od pravdy. Člověk se rád pře o cokoli. Vyhraněné diskuse, při nichž kromě slovních argumentů přicházejí do hry i argumenty ruční, jsou známy, co svět světem stojí. Hádáme se skoro o všem. O politice, sportu, o lidských vztazích, o válce, o náboženství, o sexualitě, ale také o existenci mimozemských civilizací či o nejkrásnější odrůdě jablek.

V současné době vidím trojici nejčastějších témat, o nichž se lidé přou do umdlení, zde: konspirační teorie, náboženství, a zvláště islám a genderové otázky. Začátek 21. století nás zastihl ve vážných i poněkud pokleslých debatách o postavení žen ve společnosti, které je, troufám si říci, přinejmenším povážlivé. Rovnoprávnost a důstojnost lidské bytosti je v případě žen někde stále spíš jen zbožným přáním. Čtenář si může sám dohledat statistické údaje Českého statistického úřadu, ministerstev, neziskových organizací i rozsáhlé přehledové studie úřadů Evropské unie (Eurydice) či UNESCO. Přes lepšící se čísla je situace neradostná, i když existují i jiné, svým způsobem extrémní výjimky. Na prvním stupni českých základních škol pracuje téměř 98 % žen, zatímco v Turecku je podíl žen a mužů téměř shodný. Jedna věc je o čtvrtinu nižší plat žen než mužů na týchž pozicích, druhá zas oprávněné naděje a přání, jež vyslovují různé akademické, kulturní a feministické organizace a které zaznívají i v osobních hovorech s ženami, s přihlédnutím k jejich duchovnímu zaměření, vzdělání, sociálnímu postavení nebo věku. Ženská emancipační hnutí nejsou a nemohou být věcí minulosti. Je stále co zlepšovat.

V posledku tedy nejde pouze o procentuální zastoupení žen ve společnosti, jako spíš o faktickou možnost jejich rozhodování v oblastech, které jsou pro kondici každé společnosti kruciální – politika, výchova, státní správa, ekonomika, náboženství. A tak zatímco je například v protestantských církvích zastoupení žen signifikantní, jsou ženy v katolické církvi téměř bez jakýchkoli pravomocí. Jejich role je pomocná – pracují ve školství, charitě, v církevním zázemí. Jenže právě z míst, kde se tvoří a tvořit má jádro žitého společenského étosu, mohou ženy promlouvat jen málokdy a rozhodovat téměř vůbec. Doba, kdy se postavení žen ve společnosti změní ze servisní úlohy na roli vůdčí a rovnoprávnou, nás teprve čeká. O tom byli přesvědčeni, jak napovídají jejich myšlenky i práce, T. G. Masaryk, jeho žena Charlotta Garrigue Masaryková či Karel Čapek.

Jedním z nadějných textů, který ukazuje čtenáři pozitivní vývoj v takzvané ženské otázce, je kniha historičky a archivářky Jaroslavy Hoffmannové s názvem Prvenství žen. Ženy iniciativní, vzdělané a tvořivé, kterou vydal Ústav T. G. Masaryka a Masarykův ústav a Archiv AV ČR. Autorka se coby soukromá badatelka pustila do výzkumu, který si klade za cíl poukázat na prvenství žen ve společnosti, a to jak ve světě, tak u nás. Ženy, jež se kdysi nebo docela nedávno staly prvními představitelkami oborů považovaných spíš za mužské, budou z větší části čtenáři neznámé. O to víc ho potěší medailony těch, které prosluly svou erudicí, schopnostmi a odvahou. Autorčina chronologická pouť začíná již u bájné první ženy světa Lilith a končí roku 2016 zvolením první prezidentky Čínské republiky na Tchaj-wanu Cchaj Jing-wen.

Pokrytí oborů lidského konání, v němž ženy dosáhly historického prvenství, je bohaté. Jedná se o představitelky států a vlád, aktivistky za rovnoprávnost, vysokoškolsky vzdělané ženy, ženy působící ve vědě a umění, ženy oceněné významnými poctami, představitelky vysokých škol, církví, diplomatky, spisovatelky, básnířky, lékařky, novinářky, soudkyně a advokátky, architektky, pilotky, kosmonautky, světově známé režisérky či sportovkyně. Výjimečné ženy českých zemí jsou v textu odlišeny pro lepší orientaci červenou barvou. I díky pečlivé badatelské práci, kterou autorka zamířila do velkého počtu archivů a institucí, stejně jako do úctyhodného množství pramenů a literatury, jsou medailony koncipovány (tam, kde byl dostatek informací) jako jakési mikroživotopisy. Pokud se u některé z osobností dochovaly jen kusé historické zprávy, anebo to je ku prospěchu věci, jsou záznamy kratší. To však nevadí. Atraktivita jednotlivých medailonů přiměje čtenáře, aby si sám dohledal více informací. Autorka líčí hrdinky knihy z pohledu jejich profese a dosažených úspěchů. Co zmiňované ženy napříč mnoha staletími spojuje, je jejich vnitřní potřeba a touha dělat to, k čemu mají schopnosti a k čemu se cítí být povolány. Hlubší srovnání jejich osudů by bylo možné jen tehdy, kdyby se čtenář detailně seznámil s jejich dílem, životními peripetiemi i těžkostmi, které musely v ryze mužsky orientované společnosti překonávat. Přiložený jmenný a věcný rejstřík, stejně jako seznam použité literatury mu v tom pomohou. Názvy uměleckých, a zvláště literárních děl jsou někdy překládány z původních jazyků, někdy jsou ponechány v originále. To se týká i pojmenování institucí, škol či spolků.

Věděli jste, že Judith Sargent Murray, americká obhájkyně práv a spisovatelka, vydala v roce 1790 esej s názvem On the Equality of the Sexes (O rovnosti pohlaví)? Tušili jste, že u nás získaly právničky přístup k soudcovskému povolání až v roce 1930? Víte, že Československá církev evangelická ordinovala za farářky už v roce 1953 Jarmilu Jeschkeovou, Evu Peroutkovou, Antonii Slámovou a Alenu Srnkovou? A slyšeli jste, že v čele Švédské akademie, která později začala udělovat Nobelovu cenu za literaturu, stojí poprvé od rou 1786 žena, profesorka estetiky a literatury Sara Danius, jmenovaná roku 2015? A víte, která žena se již v 6. století př. n. l. zabývala psychologií, medicínou, matematikou, astronomií a literaturou a zároveň „proslula i jako ideální manželka [Pýthagora ze Sámu] a matka“? Přece učená Theanó!

Kniha potěší ty, kteří se v životě i v profesi orientují na kvalitu a hodnotu, nikoliv na konkrétní pohlaví a genderové rozdíly. Je pravděpodobné, že si čtenáři na základě četby připomenou další ženy, jež sehrály v jejich životě a okolí důležitou roli. Jak to kdysi řekl T. G. Masaryk v Čapkových Hovorech? „Jak, prosím vás, jak jen mohou lidé o tom mluvit, zda je žena muži rovnocenná! Jako by nebyla otci rovnocenná matka, která dítě zrodila! Miluje-li muž doopravdy, jak by mohl milovat někoho nižšího, než je sám! Já nevidím žádného rozdílu mezi nadáním mužů a žen.“