Harley Quinn je v současném komiksu, který dospěl do situace, kdy dokáže své vyprávěcí postupy a zákonitosti vnutit dokonce i Hollywoodu (viz chvatné budování filmových univerz ve stylu toho marvelovského), poměrně vzácný jev. Není to totiž, jakkoliv má i svou řadu, z níž letos vyšel druhý svazek sebraných sešitů, původní komiksová postava. Poprvé se Harley objevila v animovaném televizním Batmanovi v roce 1992. Záhy si však získala takovou popularitu, že se přestěhovala do tradičních komiksových dobrodružství, kam ostatně perfektně zapadala. Protože Gotham – a s ním i jeho netopýří ochránce – vždy měl slabost pro postavy s psychickými problémy, které nemají problém seznámit se se špínou ulice. Inu noirové a expresionistické kořeny temného rytíře, tak nádherně vystižené ve speciálech Jepha Loeba a Tima Salea, se nezapřou.

Ovšem bledá sexy psychopatka pokračovala v kradení prostoru a srdcí dál, dostala se do týmovky Sebevražedný oddíl (jak v komiksu, tak v nepříliš šťastné letošní filmové adaptaci patří k tomu nejlepšímu) a nakonec i ke zmíněné vlastní řadě. Kniha Výpadek shrnuje sešity 9 až 13 a dva speciály, z nichž ten druhý – o návštěvě Comic-Conu v San Diegu – ukazuje, proč se o Harley občas mluví jako ženské, hezčí (a uměřenější) variantě marveláckého Deadpoola. Harley se totiž setká s houfem svých cosplayerek, nechá se napálit Geoffem Johnsem a pochválit od Jima Leeho… a vlastně přitom ani nezabije moc lidí. Je to milé, rozverné a krásně geekovské, jakkoliv vlastně nelogické. Jenže ta nelogičnost vůbec nevadí, když vtípky fungují a kresba, jak je už u série zvykem, je naprosto famózní.

Je to však jen hříčka, která na rozdíl od zmíněného Deadpoola (případně galaktického lovce odměn Loba) nefunguje dlouhodobě. Jakkoliv má Harley ve své řadě rámcový příběh (přesídlení do New Yorku, je to ostatně rodilá Brooklyňačka), ve skutečnosti se jedná jen o sled příhod, které spolu souvisí jen díky vůli scenáristů. Nápady se vytahují z klobouku a jejich pozadí se buď neřeší, nebo odbývá jednou dvěma větami – což je u komiksu, který jinak vykazuje grandiózní míru „ukecanosti“ (učíst jednu knihu o Harley Quinn se skoro vyrovná dvěma až třem Batmanům či Supermanům), vyloženě na škodu.

Platí to i v pohledu do budoucnosti, kde se Harley opět shledá se svým „koblížkem“ Jokerem v příběhu, který nabídne pár gagů a jednu zcela předvídatelnou zápletku – ano, je tam sopka a ano, budou do ní chtít naší hrdinku shodit. Ještě že předvídatelnost vyváží takové drobnosti, jako je spálený a vykuchaný krokodýl. To si čtenář hned vzpomene, že Harley je odvázanější komiks, než jaké má většina jejích známých z Gothamu nebo Metropolis. Jen škoda, že se v řadových příbězích spíš váže. Pořádný masakr je tam vlastně jen jeden a většinu času se Harley snaží v duchu starých grotesek, kde se násilí rovná vtipnému kopání do zadků a spektakulárním honičkám, přesvědčit amnézií postiženou superhrdinku Power Girl, že jsou parťačky.

Ano, kreslíři tak dostanou šanci pořádně si procvičit znalosti anatomie a ano, scenáristé se vytáhnou, když před obě hrdinky postaví obřího mopse se slabostí pro hamburgery (a sem tam sežere nějakou otravnou manželku), ale přece jen je to na Jokerovu bejvalku dost málo. Z Harley se stal roztomilý diblík, který i ta zabití dává spíše za rohem a v záři reflektorů se snaží hláškovat, dělat roztomilé kukuče, navazovat přátelství s pitoreskními marginály newyorských ulic, špulit, co se špulit dá, a občas si zablbnout s letlampou intertextuality. Jenže Harley by měla být spíše ženskou obdobou postavy Joea Pesciho ze slavných Mafiánů!

Na to bohužel nemají scenáristé dost odvahy. Jejich vedení řady do pozice lokální „ne-tak-úplně-superhrdinky“ naštěstí aspoň nenudí a oproti minulé knize ubylo těch nejprimitivnějších fórků. Zápletky jsou o dost rozmáchlejší – a ani ty kratší nejsou úplně k zahození (jako třeba setkání Harley a jejího největšího fanouška). Pro komiks to znamená, že řada Harley Quinn se nikdy nestane dílem, které by vzbuzovalo takovou fanouškovskou věrnost a nadšení jako třeba Batman nebo Superman, ale vždy bude nekonfliktní volbou pro chvíle relaxace – i proto, že na rozdíl od všech současných batmanovských řad je prostě jásavější a po vší té temnotě je pár desítek stran jasných barev a holčičích brutalit tím nejlepším možným osvěžením.