Kromě románů na pokračování jako Oliver Twist nebo Kronika Pickwickova klubu slavil britský spisovatel, novinář a společenský aktivista Charles Dickens úspěch s řadou vánočních knížek – první z nich, Vánoční koleda (1843), se v anglosaských zemích stala neodmyslitelnou součástí vánočních svátků. Po ní následovala další díla podobného charakteru, například Zvony, Cvrček na krbu a další, které se však povídce o tom, jak lakomce Ebenezera Scrooge navštíví o Štědrém večeru tři vánoční duchové a udělají z něj lepšího člověka, nevyrovnaly ani čtenářským ohlasem, ani literární kvalitou.

Později se Dickens k vánočním příběhům vrátil v poněkud jiné podobě ve svém rodinném magazínu Household Words. Každý prosinec vydával speciální vánoční číslo, které postupně nabylo tvaru povídkové sbírky. Dickens sám vždy v úvodní povídce načrtl základní situaci, z níž pak vycházeli další přispěvatelé: tou mohlo být setkání několika pocestných nebo návštěvníků v hostinci, tedy vždy takový rámec, který umožňoval vznik různorodé skupiny osob, jež se následně baví vyprávěním příběhů. Jedním z těchto vánočních čísel je právě Strašidelný dům, který nyní vyšel v úplném znění v českém překladu. Na překladech se podíleli anglista a přední český odborník na viktoriánskou literaturu Zdeněk Beran a Jarmila Emmerová, která do češtiny převedla například díla Thomase Hardyho či Raye Bradburyho.

Kdo by se na základě názvu těšil na viktoriánské duchařské historky, bude zklamán – se zjeveními a přízraky má co do činění hlavně rámcový příběh, v němž si vypravěč z náhlého rozmaru pronajme údajně strašidelný venkovský dům a rozhodne se v něm strávit Vánoce a Nový rok se skupinou přátel. Družná společnost se po večerech baví vyprávěním příběhů, přičemž každý vypravěč je představen jako duch pokoje, v němž bydlí. Co do žánrů a námětů jde o pestrou směsici, která měla zaujmout široký okruh čtenářů, a seznam autorů zahrnuje několik Dickensových pravidelných spolupracovníků. Hesba Strettonová, ve své době nesmírně úspěšná autorka evangelicky laděných knih pro děti, je zastoupena romantickým příběhem o mladé koketě, kterou promění osudová láska (Duch v pokoji s hodinami). Novinář George Augustus Sala, proslavený zejména svými cestopisnými články a mimo jiné tvůrce erotického románu z prostředí dívčí školy jménem Tajemství domu Verbena, přispěl komickým vyprávěním o zlém snu (Duch v dvoupokoji). Nyní pozapomenutá spisovatelka a bojovnice za práva žen Adelaide Anne Procterová, ve své době však oblíbená básnířka královny Viktorie a významná postava veřejného života, přispěla veršovanou baladou o padlé jeptišce a mariánském zázraku (Duch v pokoji s obrazem). K známějším spoluautorům Strašidelného domu patří Wilkie Collins, autor vůbec prvního detektivního románu Měsíční kámen, který sbírku obohatil hororovou námořnickou povídkou, a Elizabeth Gaskellová, k jejímž dodnes čteným dílům patří Mary Bartonová nebo Cranford, příběh o tragédii selské rodiny, kde převážně sentimentální tón náhle vystřídá skličující strohý závěr.

Některé příběhy, například Dickensův úvod nebo Collinsův Duch v pokoji s kredencí, jsou dodnes svěží a zábavné, jiné zastaraly – celkově je však Strašidelný dům zajímavým dokladem o dobovém vkusu a příležitostí setkat se s méně známými britskými spisovateli druhé poloviny devatenáctého století. Doslov Zdeňka Berana čtenáře fundovaně provádí nejen Dickensovými vánočními příběhy, ale i některými aspekty jeho novinářské kariéry. Vkusně provedenou knihu doprovázejí ilustrace Adolfa Borna, které výborně podtrhují hravou, snovou i fantaskní atmosféru povídek.