Krásná šestadvacetiletá Celeste Priceová začíná učit na střední škole. Její neschopná obézní kolegyně se diví, co ji do této branže táhne – snad letní prázdniny? Celeste přisvědčí, ale lže, jako když tiskne. Nástup na střední školu ve floridské Tampě je vyústěním jejího dlouhodobého plánu, jak se co nejvíc přiblížit čtrnáctiletým hochům a lovit si mezi nimi sexuální partnery (nebo spíš hračky). Přestože Celeste pociťuje v podstatě neustávající sexuální touhu, přistupuje k celé věci nanejvýš věcně. Ví, že si musí vybírat velmi opatrně: chlapec nesmí být příliš vyspělý a měl by být dostatečně stydlivý nebo spolehlivý, aby sexuální zkušenost s učitelkou ihned nevyzvonil všem kamarádům. Jack Patrick tyto podmínky splňuje a rád se na nějakou dobu oddá Celestině mimoškolní výuce.

Román Tampa mladé americké autorky Alissy Nuttingové nakladatelé rádi přirovnávají k Lolitě Vladimira Nabokova, což je logický marketingový tah. Knihy spojuje téma pedofilie, vyprávění v první osobě, dějiště Spojených států – avšak to je asi tak všechno. V jazykové vytříbenosti (na kterou upozorňuje záložka českého vydání) románový debut Nuttingové nesahá Nabokovovu dílu ani po kotníky. Nabokov je jazykový virtuos, který pracuje se zvukovou stránku jazyka, vymýšlí nová slova a vytváří duchaplná spojení a dechberoucí obrazy. Nuttingová leda tak vtipně znázorní Celestinu nechuť k manželovi: „Podle všeho dbal na to, aby mu ve dne tahle srst vždycky vykukovala ven – jako kdyby k dalšímu růstu vyžadovala fotosyntézu.“ Jinak se autorčin styl nevyznačuje žádnou zvláštní vytříbeností, nýbrž grafickou, vlastně pornografickou, názorností. Čtenář se dočká detailního popisu pohlavních orgánů, Celestiných rozličných sexuálních aktivit a obratů jako „jeho rty naložené v láku mé extáze“.

Zobrazení pedofilie v knize je zavádějící. Většina pedofilů není neustále v zajetí sexuálního chtíče, který Celeste popisuje jako determinantu svého života a vůbec se nepokouší nějak ho krotit. Neprožívá žádný vnitřní konflikt a zároveň o sobě samé nemá nejmenší iluze. Přiznává například, že manžela má výhradně k uspokojení svých materiálních potřeb. K chlapcům, které svádí, ji neváže žádný bližší vztah – zajímají ji pouze jako nástroje k ukojení jejích tužeb. Jack plánuje, že až bude starší, bude s Celeste žít a prozatím by se jí alespoň rád svěřoval se svými pocity, ale setkává se s nepochopením. Mladá učitelka je zkrátka v prvé řadě sociopat a nymfomanka, kterou shodou okolností přitahují čtrnáctiletí kluci.

Celeste je taková, jaká je, protože autorce částečně slouží jako prostředek kritiky americké společnosti. Přesněji řečeno posedlosti mládím, zevnějškem a penězi a neschopnosti navazovat hlubší vztahy. Čtenář nevyhnutelně dojde k závěru, že Celeste se mu hnusí právě z těchto důvodů, a ne v prvé řadě tím, že spí s nezletilými. Kritická rovina knihy má však omezený záběr a není dostatečně výrazná, zůstává jaksi ve stínu pornografických pasáží. To se změní v závěru, když Celeste stane před soudem, kde se jí za pomoci právníka podaří zinscenovat efektní divadlo. Vazební věznici se mimochodem vyhne z toho důvodu, že kvůli své kráse by se ve vězení jistě „stala terčem zvláště nepokrytého sexuálního násilí a obtěžování“. Tento ironický detail si ovšem Nuttingová vypůjčila z případu bývalé floridské učitelky Debry Lafave, který knize posloužil jako předobraz.

Richard Olehla v doslovu ke knize píše, že se na první pohled zdráháme soudit Celeste příliš tvrdě, protože těm chlapcům se to přece muselo líbit. Zatímco kdyby se prý pohlaví prohodila, „neváhali bychom ani vteřinu: nevinné dívky si zaslouží ochranu před vilnými a všeho schopnými satyry převlečenými za středoškolské profesory!“ Tento pohled jednak popírá, že dívkám by se to také mohlo líbit, a jednak příliš zdůrazňuje fyzickou stránku věci. Přínos genderové konstelace v Tampě přitom tkví v tom, že je zde jasně zřetelné, v čem se mladistvým v podobných případech děje největší újma. U Celeste, více než u případného mužského hrdiny, je jasné, že chlapce neznásilňuje. To ale ještě neznamená, že je nezneužívá. Jacka Patricka vodí za nos a je k němu krutá, což ho nepochybně poznamená. Další otázkou ovšem je, do jaké míry je dvojí metr u případů zneužívání mladistvých rozšířen ve společnosti. Nuttingové v každém případě patří uznání za to, že se ho pokusila nabourat.

Jakkoli se Nuttingová nepohybuje v Nabokovově lize, její Tampa není špatně napsaná a tu a tam v ní probleskne špetka humoru. Jako kritika americké společnosti je ale trochu mdlá a celkově je kniha poněkud předvídatelná. Na začátku není pochyb, že Celeste dosáhne toho, po čem touží, a stejně tak je později jasné, že ji za to stihne nějaký trest.