Dánské literární vody rozvířil kontroverzní román En pige og en dreng (Dívka a chlapec) od Mortena Braska. Velká část kritiků chválí brilantní psychologický vhled do ztrápeného nitra mladého muže, jiní kritizují přehnanou tragičnost příběhu, který přivede mnohé čtenáře k slzám. Údajně částečně autobiografické vyprávění rodinné tragédie má silnou stránku v úsporném líčení, rozhodně však není doporučeníhodným čtením pro budoucí či čerstvé rodiče.

Morten Brask (nar. 1970) debutoval románem Havet i Theresienstadt (Moře v Terezíně, 2009), za který sklidil úspěch. Mladý dánský lékař židovského původu Daniel Faigel je uprostřed 2. světové války deportován do Terezína, kde se setkává s krásnou Ludmilou. Příběh o smrti, válečných hrůzách a inscenované vizitě Červeného kříže líčí Morten Brask takřka poeticky. Neméně ceněný je i jeho druhý román William Sidis’ perfekte liv (Perfektní život Williama Sidise, 2011) o zázračně inteligentním chlapci z počátku 20. století a jeho nepříliš šťastném životě.

Ve své dosud třetí knize En pige og en dreng (Dívka a chlapec, 2013) popisuje autor osudy mladého páru. Vypravěčem je mladý muž, jehož jméno se nedozvíme. Líčení začíná jeho ne zcela idylickou dovolenou s přítelkyní Mayou na blíže nespecifikovaném středomořském ostrově. Jejich životní sny se zásadně liší – zatímco Maya touží po dítěti, vypravěč by rád ještě počkal. Mayu vnímá především jako krásnou ženu, ovšem její mateřská role je mu vzdálená. Tím začíná odcizení v  jinak vášnivém vztahu. Po návratu z dovolené do Kodaně se Maye po mnoha pokusech a hormonální léčbě podaří pomocí umělého oplodnění otěhotnět, což pár překvapivě sbližuje. Mladí rodiče se na své potomky těší a netuší, jaká tragédie je čeká. A to netuší ani čtenář, kterého by asi sotva napadlo si ve volném čase otevřít román tak tragického obsahu, jakým Dívka a chlapec bezpochyby je.

Mladý pár čeká dvojčata, dívku a chlapce. V šestém měsíci těhotenství však Maya přivede děti na svět císařským řezem. Miminka se zdají být zpočátku v pořádku, ale po několika dnech přicházejí komplikace a postupně jim začnou selhávat orgány, chlapci dokonce hrozí amputace ruky. Nakonec obě děti umírají. Mayu a mladého muže tato událost rozdělí, oba se vydávají na zotavenou k rodičům. Zpětně se dozvídáme, že se Maya velice brzy vrátila ke svému předchozímu příteli, vypravěč se nakonec rozhodne změnit svůj nynější život, skončí v práci a odjíždí z Dánska.

Román je úsporný nejen co do množství postav a rozvinutosti děje, ale i vypravěčské techniky. Autor se striktně drží lineárního téměř povídkového vyprávění, které občas doplňuje vzpomínkami na začátek vztahu s Mayou. Veškeré události nahlížíme prizmatem mladého vypravěče, a možná proto se nedočkáme barvitého líčení emocí ani krajiny. I dialogy jsou stručné a precizní, mají spád a dobře odrážejí všednodennost. Vypravěčův styl zároveň věrohodně zrcadlí psychologickou složitost, především strach o novorozeňata v inkubátoru a přerod nezávislého mladého muže v milujícího otce. Silně depresivní příběh je podaný naze, střízlivě a bez sentimentu. Román zachycuje gradující emocionální napětí a vzrůstající pocity viny a deprese, k čemuž používá čtivý, přirozený současný jazyk. Příliš drsně, zbytečně krutě a poměrně detailně jsou popisovány jednotlivé kroky tragédie, všechny zdravotní potíže dvojčat, zoufalý boj o jejich přežití, pohřeb, dokonce i obvazování Mayiných prsů a nervový kolaps. V románu se čtenář nedočká jediné veselejší pasáže, vyprávění postrádá jakékoli odlehčení a vtip, a to dokonce i v první polovině knihy, kdy čtenář ještě neví, jak tíživý příběh v rukou drží.

Bolestné vyprávění o lásce mladého páru se v Dánsku dočkalo ambivalentních recenzí. Větší část kritiků obdivuje preciznost psychologického líčení z mužského úhlu pohledu, jiní knihu odsuzují jako literárně slabou. Příběh je údajně založen na skutečných událostech z autorova života, tuto informaci se ovšem čtenář z obálky knihy nedozví. Zůstává otázkou, kolik čtenářů má chuť po náročném dni usednout k depresivní komornímu příběhu o bolesti a smrti sotva narozených dětí.