Kniha polského spisovatele a reportéra Pawła Smoleńského je další v řadě výjimečných děl pokračujících v tradici velmi uznávané „polské školy reportáže“, která kombinuje reportáž s prvky eseje. Kniha Izrael už se nevznáší je první ze dvou knih Smoleńského, které jsou věnovány Izraeli. Zároveň byla jako první z jeho tvorby přeložena do češtiny. Autor rozdělil dvacet kapitol své knihy na pět oddílů. Kapitoly jsou pojmenovány podle dvaceti postav, které vypovídají nejen o vlastních zážitcích z života na Blízkém Východě, ale i o svém vztahu k Izraeli, politice, náboženství, armádě nebo arabským intifádám, a podle místa, kde se děj reportáže odehrává.

Kniha čtenářům klade otázky, kdo je v právu – a jednoznačnou odpověď nepřináší. Velkou roli hraje samozřejmě politika a náboženství. Překvapením pak může být, že náboženští fanatici se nevyskytují pouze na arabské straně barikády, ale taktéž mezi rabíny na straně izraelské. O tom vyprávějí Smoleńského „spoluvypravěči“, mezi něž patří lidé ze všech vrstev společnosti. Ať už je to psychiatrička zabývající se tzv. jeruzalémským syndromem, bývalý voják popisující praktiky izraelské armády, izraelský právník hájící zájmy Palestinců, palestinský profesor geografie, arabský obchodník, významný izraelský režisér Ari Folman, spisovatel Etgar Keret, člověk, který se podílel na organizaci evakuace z pásma Gazy, anebo silně věřící muž, jenž začal po přečtení Darwinovy knihy o evoluci pochybovat o víře.

Tito lidé čtenáři prozradí svůj pohled na Izrael, na jeho minulost, přítomnost a budoucnost, na náboženství, na každodenní strach z palestinských raket (na druhé straně i z nekonečných kontrol izraelskými vojáky), na vysokou politiku, která se samozřejmě dotýká naprosto všech, službu v armádě nebo významné politické představitele, například izraelský premiér Ariel Šaron či palestinský vůdce Jásir Arafat. Opomenuta samozřejmě nezůstává ani v našem prostředí medializovaná evakuace pásma Gazy nebo život v izraelských kibucech, plný tajemství a překvapení.

Smoleński představuje Izrael z různých stránek velmi působivým vypravěčským postupem. Přestože kniha byla v Polsku vydána už v roce 2006 a v Izraeli se od té doby vystřídaly některé osobnosti ve svých funkcích a udály se různé další nové věci, na aktuálnosti nic netratí. Smoleński svůj text často prokládá citáty z polského překladu knihy reportáží od izraelského spisovatele Amose Oze Tu a tam v zemi izraelské a také z Bible.

Kniha Izrael už se nevznáší je vynikajícím zástupcem „polské školy reportáže“. Rozhodně stojí za přečtení, odhaluje zákoutí izraelské politiky a vůbec kultury, která by jinak zůstala skryta. Středoevropané často vidí Izrael pouze perspektivou médií. Po přečtení Smoleńského knihy je však patrné, jak povrchní pohled to je. Díky příběhům inteligence, kulturních osobností, „obyčejných“ lidí s dobrým srdcem, ale i díky příběhům z nejvyšší politiky čtenář vidí Izrael nejen jako stát bránící se arabským sebevražedným útokům, ale zčásti jako stát, který okupuje cizí území a znepříjemňuje život obyčejným občanům nehledě na národnost či náboženství. Sám Smoleński ale jednou přiznal, že Izrael miluje, a proto není jeho kniha úplně objektivní – přesto je významným zaplněním citelné mezery na českém (i polském) knižním trhu.