Jednou z nejvýznamnějších událostí letošního jarního veletrhu Svět knihy byla návštěva čínského autora a disidenta Liao I-wua (Liao Yiwu, nar. 1958), který českým čtenářům představil svou knihu Hovory se spodinou.

Liao pochází z jihozápadní Číny z provincie S’-čchuan, která je známá svou kulturou ovlivněnou soužitím četných etnik (nejpočetnější skupinu tvoří Tibeťané) a svébytným historickým vývojem (nejstarší známá civilizace tam existovala už 1500 let před Kristem).

Liaovy životní osudy prošly četnými peripetiemi. Narodil se na venkově v době kampaně známé jako Velký skok (1958–1961), v jejímž důsledku zahynuly miliony lidí hlady, a rozmohl se dokonce i kanibalismus (jak autor připomíná, i on sám se málem stal obětí hladomoru). Za kulturní revoluce byl Liaoův otec označen jako kontrarevolucionář a matka byla uvězněna za prodej potravinových lístků na černém trhu. Liao nesložil přijímací zkoušky na univerzitu, ale díky zájmu o literaturu začal po dokončení středoškolských studií pracovat jako novinář. Verše publikoval v literárních časopisech a ministerstvo kultury mu udělilo placené místo „státního autora“. Roku 1989 však vydal několik protirežimních básní (Žlutá řeka, Idol), čímž na sebe upozornil státní orgány, byl zadržen a vyslýchán. Červnové události na náměstí Nebeského klidu reflektoval básní Krveprolití (nahrávka, recitovaná autorem tradičním způsobem, jakým se při rituálech oslovují duchové zemřelých, kolovala na audiokazetě), což mu vyneslo několikaleté věznění. Pod vlivem krutých podmínek a mučení se zhroutil a několikrát se pokusil o sebevraždu.

Z vězení se místo „oficiálního autora“ vrátil rebel a bezdomovec, který se po nějakou dobu živil jako potulný muzikant v ulicích města Čcheng-tu (Chengdu). Už v době věznění začal Liao Yi-wu sbírat materiál pro knihu zachycující osudy zavržených a pronásledovaných členů čínské společnosti. Během práce na přípravě knihy byl několikrát zatčen za ilegální činnost. Hovory se spodinou vyšly roku 2001 na Taiwanu, následovala vydání ve francouzštině, angličtině a němčině. Liao je signatářem Charty 08 a od roku 2011 žije v emigraci v Německu. Je nositelem mnoha literárních cen (mj. Cena sourozenců Schollových – laudatio Herty Müllerové je doslovem českého vydání –, 2011, a Mírová cena německých knihkupců, 2012).

Překladatelka Zuzana Li představuje v českém výboru dvacet pět různorodých lidských osudů. Je třeba předeslat, že autor rozhovorů sám upozorňuje, že způsob jeho práce se diametrálně liší od žurnalistiky, na niž jsme zvyklí. Je to zapříčiněno hned několika faktory. Jednak jeho pobýváním na pomezí mezi nezávislostí a ilegalitou, jednak naprostou otevřeností a důslednou snahou nevylepšovat skutečnost, byť by byla sebekrutější či sebeodpudivější. Kromě toho mnohé z rozhovorů zaznamenal Liao v písemné podobě až z paměti, ovlivněné buď pobytem ve vězení, nebo alkoholem, takže nejde o pouhé reportáže. V textech je patrný Liaoův tvůrčí literární vklad (viz například četné literární a kulturně-historické narážky v textu, jejichž pochopení umožňují překladatelkou pečlivě zpracované poznámky k textu knihy). Jako nejpodstatnější aspekt se ovšem jeví, že Liao je tím, kdo podle svého vnitřního přesvědčení a životních zkušeností vybírá „hrdiny“, jejichž osudy, názory či postoje chce zvěčnit.

Postavy, s nimiž se v knize setkáváme, lze rozdělit do několika polarizovaných skupin: oběti či trýznitelé, prospěcháři a poctivci, představitelé dob dávno minulých a ti, kteří reprezentují dnešní realitu (Liao v knize zachycuje události, k nimž v Číně došlo v posledních šedesáti letech – tedy ty, jejichž pamětníky či přímé účastníky mohl oslovit). Navíc mnozí se pohybují v obou skupinách zároveň, zejména ti, kteří byli životními okolnostmi donuceni stát se zločinci nebo jejich přisluhovateli.

Namátkou jmenujme alespoň několik z nich: velkostatkář, stoletý mnich, očitý svědek převodu mrtvých, svědek kanibalismu, odsouzenec na smrt, trojnásobná společnice slečna Wang, král žebráků, vykladač osudu… Liao nechává na úsudku čtenářů, jaký postoj k líčeným postavám zaujmou, sám je nehodnotí. Pokud odsuzuje, je terčem jeho kritiky společenské zřízení a jeho představitelé (nebo lépe vykonavatelé), kteří mají na svědomí zločiny i ohýbání lidských charakterů, které plodí další zlo. Tak je tomu třeba v případě námezdního dělníka, který se původně živil jako horník v načerno provozovaných šachtách, v nichž se nedodržují žádná bezpečnostní opatření a jejichž provoz ohrožuje i horníky pracující v okolních dolech.

Zuzana Li tímto překladem opět potvrdila své nadání a preciznost. Při práci na něm musela čelit nejen nástrahám různých jazykových rovin od archaického vyjadřování po argot, doplněných výrazy z místních dialektů, ale bezesporu i četným nemilým emocím. Budoucí čtenáře je třeba upozornit na to, že kniha obsahuje líčení nesmírných krutostí, k nimž v Číně v průběhu minulého století s hrůznou pravidelností docházelo. Ovšem, stejně jako v případě jakýchkoli obdobných událostí v evropských dějinách, i v tomto případě platí pravidlo, že je lidskou morální povinností vědět. Utrpení je obecně lidským údělem a mělo by vyvolávat snahu o nápravu křivd, ať už je jejich obětí kdokoli.