Finský prozaik Antti Tuomainen (*1971) žije v Helsinkách. Dříve pracoval v reklamě, nyní se věnuje vlastní literární tvorbě a pravidelně také přispívá do různých časopisů, mj. do lifestylového časopisu Image.

Kritika ho řadí k autorům noir detektivek a on sám nepopírá inspiraci díly Raymonda Chandlera či Dashiella Hammetta. Fanoušci oceňují především Tuomainenův řízný styl, svižné dialogy, ale zároveň bohatý, poetický jazyk s neotřelými metaforami i nápadité přesahy do jiných literárních žánrů. Jeho prvotina Tappaja, toivoakseni (Doufám, že zabiják, 2006) je příběh zadluženého muže, který se nechá najmout jako zabiják, třebaže má o svém úkolu vážné pochybnosti. Román Veljeni vartija (Strážce mého bratra, 2009) vypráví o dědovi, otci a synech, jež okolnosti všechny do jednoho doženou ke spáchání zločinu.

Zatím nejúspěšnější byla Tuomainenova třetí kniha Léčitel (Parantaja, 2010, česky 2012), odehrávající se v Helsinkách blízké budoucnosti, kde hlavní hrdina uprostřed chaosu způsobeného prudkou změnou klimatu pátrá po manželce-novinářce. Toto dílo v roce 2011 získalo cenu pro nejlepší finský krimi román, v roce 2012 proniklo do nominace na prestižní cenu Skleněný klíč, udělovanou nejlepšímu skandinávskému románu s detektivní tematikou, a bylo přeloženo do více než dvaceti jazyků.

V psychologickém thrilleru o posedlosti pomstou nazvaném Moje temné srdce (Synkkä niin kuin sydämeni, 2013, česky 2015) se autor vrátil do prostředí současných Helsinek, kde se mladý hrdina snaží rozkrýt tajemství záhadného zmizení své matky. Prozatím poslední román Anttiho Tuomainena nazvaný Kaivos (Důl, 2015), v němž se podobně jako v autorově prvotině objevuje motiv nájemného zabijáka, stejně jako předešlé tituly v překladu Vladimíra Piskoře připravuje nakladatelství Kniha Zlín na podzim roku 2016.