Nar. 20. května 1935 ve Varšavě

Legendární polská reportérka a spisovatelka židovského původu, její knihy vyšly v překladu do více než osmnácti světových jazyků, mj. angličtiny, francouzštiny, němčiny, španělštiny, italštiny nebo hebrejštiny.

Datum narození Hanny Krall je pouze přibližné – narodila se v židovské rodině, během války se ukrývala na „árijské“ straně, ztratila všechny blízké a ji samotnou se jen náhodou podařilo zachránit z transportu do ghetta. Sama ovšem říká: „Dětství bych za žádné jiné nevyměnila, připravilo mě na celý zbytek života, díky němu tomuhle světu trochu rozumím. Díky němu vím, co je strach a co je odvaha.“ Po studiích na Varšavské univerzitě pracovala v časopise Życie Warszawy, kde publikovala své první reportáže a naučila se řemeslu: úsporně psát o každodenních událostech. Jako novinářka dospěla během stávek v Poznani v roce 1956, kdy poznala podstatu komunistického režimu. Několik let strávila také jako korespondentka v Sovětském svazu.

Přelomem v její kariéře se stala práce v tehdy nejlepším týdeníku Polityka, kde až do zavedení výjimečného stavu v roce 1981 působila a seznámila se zde mj. s Ryszardem Kapuścińským. V roce 1977 vydala Hanna Krall knižně rozhovor s jedním z posledních vůdců povstání ve varšavském ghettu Markem Edelmanem Stihnout to před Pánem Bohem, jednu ze svých nejznámějších knih. V 80. letech byla zástupkyní literárního vedoucího Filmového studia TOR, spolupracovala s Krzysztofem Kieślowským, s nímž ji pojilo blízké přátelství. Po roce 1989 publikovala v deníku Gazeta Wyborcza, kde vychovala také řadu mladých reportérů, mj. Wojciecha Tochmana, Mariusze Szczygła nebo Wojciecha Góreckého.

Od roku 1992 se věnuje především psaní knih, v nichž se zaměřuje na osud Židů v Polsku a trauma holocaustu, ale obecněji také na hledání identity a vlastních vzpomínek, rekonstrukci paměti. O nejtragičtějších událostech píše nejprostším, jednoduchým stylem bez ozdob. Strohá a úsporná forma je ovšem pečlivě vystavěna – s důrazem na rytmus, ale také vybrané detaily, leitmotivy příběhu. Nejsilnější stránkou Hanny Krall zůstává schopnost ptát se – citlivě, ale neodbytně, na všechny důležité otázky, které ji zajímají a z nichž potom tvoří vlastní vyprávění. Ryszard Kapuściński o ní v proslovu u příležitosti předání Ceny Samuela Lindeho řekl: „Hanna Krall se snaží shromáždit co nejvíce detailů, informací. Hovoří, klade otázky. Desítky, stovky otázek. Ptá se, jak byl kdo oblečený, co leželo na stole, co bylo vidět z okna. Důležité je přeci všechno. Díky tomu je svět neuvěřitelně skutečný, blízký, čitelný a opravdový. Rekonstrukcí dávných událostí tvoří jednu z nejstálejších forem, v níž přetrvává minulost a paměť o ní – mýtus. Lidská, humánní perspektiva díla Hanny Krall, tematicky tak silně spojeného s minulostí, věnovaného souboji paměti se zapomněním, směruje k budoucnosti.“

České překlady:
Tanec na cizí veselce (Taniec na cudzym weselu, 1997, přel. Pavla Foglová)
Stihnout to před Pánem Bohem (Zdążyć przed Panem Bogiem, 1999, přel. Pavla Foglová)
To ty jsi Daniel (Ty ty jesteś Daniel, 2006, přel. Jana Šipková)
Důkazy pro… (Dowody na istnienie, 2011, přel. Pavla Foglová)