Do českých knihkupectví se na sklonku roku 2009 vrátil Kája Saudek, legenda českého komiksu. Ta cesta však byla nečekaně a podivuhodně trnitá. Začalo to vlastně už těsně před Vánoci, když nakladatelství Albatros stihlo téměř kompletně zrekonstruovat a vydat komiksový román, který byl dlouho považován za definitivně ztracený. Vrcholné Saudkovo dílo Muriel a oranžová smrt přitom vzniklo už před čtyřiceti lety. Totéž nakladatelství ohlásilo na září 2010 také monumentální „loupežnický“ příběh Lips Tullian, který byl v roce 1972 otiskován v Mladém světě a jehož vydání Saudkovi fanoušci očekávali už počátkem devadesátých let. A především mladá kunsthistorička Helena Diesing připravila rozsáhlou, obrazovým materiálem bohatě vypravenou monografii Kája Saudek.

V pojetí Heleny Diesing a nakladatelství Arbor Vitae je 528 stran na křídovém papíře přesně tím, nač kreslířovi fanoušci čekali. Autorka si dala tu práci a dohledala Saudkovu tvorbu z jeho nejlepšího a nejplodnějšího období, kdy před ohromeným českým publikem zasvítila jeho kometa, jejíž jas potom postupně slábl. Saudka postihl stejný osud jako Jaroslava Foglara: hrdina klukovských knihovniček byl pro komunisty příliš „americký“ a pokleslý; od roku 1973 tudíž nemohl dělat to, v čem byl nejlepší – komiksy. Ty staré, které často vycházely v posléze zastavených časopisech během krátkého pražského jara 1968, si šťastní majitelé nechávali vázat, případně je prodávali za nehorázné sumy.

Helena Diesing však nezůstala jen u toho, co fanoušci ocení nejvíce. Propátrala kreslířovo dílo od dětství do roku 1990, a to ze všech stran: kromě komiksů a ilustrací tedy i typografii, užitou grafiku, zakázkové kresby (od portrétů hvězd českého bigbítu 60. let přes rudoarmějce pro Pionýrskou stezku v roce 1977 po plakáty k Troškovým Kameňákům) po obrazy i explicitně pornografická díla. A na rozdíl od mnoha nekritických Saudkových obdivovatelů se nezdráhá být k „božskému Kájovi“ přísná. Dohledává inspirace, smutně sleduje úpadek autorova stylu v osmdesátých letech a při líčení opakujících se motivů a tváří pečlivě rozlišuje momenty, kdy Saudek sám sebe invenčně cituje a kdy se jen rutinně a unaveně opakuje.

Devadesátá léta raději vynechává: k nejúpadkovějšímu období kreslířovy tvorby by zřejmě musela být kritická přes míru, jakou by ještě byla schopna unést Saudkova rodina, která konečně umožnila vydávání oněch výše zmíněných „klasických“ prací a poskytla také rozhodující množství obrazového materiálu k monografii (kreslíř už čtvrtým rokem leží v nemocnici v kómatu poté, co vdechl sousto a dusil se). Možná, že na zhodnocení nepochopitelného úseku devadesátých let ještě dojde – a bude to nejspíše smutnější příběh než léta normalizační. Saudek byl totiž nejpozději od osmdesátých let čím dál častěji obklopován lidmi, kteří měli pocit, že jeho dílo se brzy dočká velkolepého přijetí a patřičného finančního ohodnocení.

Většinu originálů měl (a dodnes má) v držení Pavel Nosek, který Saudkovi v době nejhlubší krize na přelomu 70. a 80. let umožnil publikovat pod hlavičkou České speleologické společnosti. Ta pak také pozdní Saudkovy komiksy vydala znovu po roce 1989; v roce 1991 vyšla rovněž kniha Muriel a andělé přičiněním nakladatelství Comet. Na ta nejslavnější díla však nedošlo. Až v roce 1999, když Česká televize reprízovala Třicet případů majora Zemana, si komiksoví nakladatelé na Saudka vzpomněli. Ale opět: komiksovou verzi propagandistického seriálu prodal Saudek hned dvěma nakladatelům (Crew a Datel). Když pak Nosek odmítal dát k dispozici originály pro tisk Muriel a oranžové smrti, sešlo i z vydávání dalších prací.

Kája Saudek mezitím ztratil pozici, kterou tu ještě počátkem devadesátých let měl. Stále je ikonou, doma nepřekonaným mistrem. Jenže mezitím tu vycházejí nejlepší světová díla a také česká scéna se od zprvu fatálního Saudkova vlivu konečně odpoutala. Saudkovy knihy nevycházejí v nijak masových nákladech (Muriel a oranžová smrt 5000 výtisků, monografie 1000 výtisků, přičemž vydavatel se s rodinou nedohodl na podmínkách dotisku); prodej bývá obvykle závratný v prvních dnech po vydání, kdy se do knihkupectví přihrnou skalní fanoušci, a pak opadne, protože nová generace komiksových čtenářů už má jiné oblíbence. Ostatně vydávat v Česku komiksy není nic výnosného.