Malá, útlá, ale krásně barevná knížka známého českého afrikanisty a publicisty Pavla Mikeše nám přináší výběr z pokladů lidové slovesnosti Somálců – ukázku jejich přísloví. Lidová přísloví patří obecně k nejstabilnější oblasti tradiční lidové slovesnosti a i dnes, kdy již o folkloru v původním slova smyslu alespoň v Evropě hovořit nemůžeme, patří tato „lidová filozofie“ k produktivním a populárním žánrům užívaným v krásné literatuře, filmu, televize i na internetu.

Nutno přiznat, že Somálsko a Somálci nejsou v českém prostředí příliš známými pojmy. V posledních letech se s oblastí zemí Afrického rohu spojují jen vyloženě negativní informace, které se týkají somálské občanské války, pirátství a terorismu. V Somálsku a sousedních zemích však žijí také obyčejní lidé, kteří nemají s uvedenými skutečnosti téměř nic společného. Kniha Pavla Mikeše tak v tomto směru plní téměř osvětovou funkci, neboť první oddíl knížky je věnován základním informacím o Somálsku, Somálcích a somálštině. Dozvídáme se tak, že somálsky se mluví nejen v Somálsku, které je dnes ve skutečnosti rozdělené do dvou států – Somalilandu (bývalé britské Somálsko) a vlastního Somálska (bývalé italské Somálsko včetně tzv. Puntalandu) –, ale i v Etiopii, Džibutsku a Keni, somálská menšina je usídlena také v Jemenu, Saúdské Arábii a dalších arabských státech, v USA, Kanadě, Švédsku a Velké Británii. Somálština patří k relativně rozšířeným jazykům a řadíme ji do rodiny kušitských jazyků (větev východokušitská nížinná). Další kapitola je věnována stručnému přiblížení dějin oblasti dnešního Somálska od dob nejisté a spíše mytické země Punt přes přijetí islámu v 9.–11. století až po kolonizaci oblasti Itálií, Francií a Velkou Británií. Následuje oddíl zasvěcený somálskému písmu, abecedě a výslovnosti, kde se český čtenář seznámí s celou řadou úskalí při čtení somálských textů v latince (oficiálně se somálština zapisuje arabským písmem).

Největší část knihy pak vyplňuje výbor ze somálských přísloví, kterých je 69. Přísloví jsou prezentována hned ve dvojí až trojí variantě. Nejprve se čtenář setkává s přepisem somálského originálního výrazu/ů v přepisu do latinky – č. 1 Af daboolan waa dahab, pak následuje přesný překlad do češtiny – Zavřená ústa jsou zlato a nakonec v některých případech, pokud se P. Mikešovi zdálo, že není pro českého čtenáře překlad dostatečně jasný, připojuje jakési převyprávění do češtiny – Mluviti stříbro, mlčeti zlato. V uvedeném případě existuje české přísloví, které je významově velmi blízké, ne-li shodné se somálským. Pokud takovýto český ekvivalent není, volí P. Mikeš jen osvětlující stručný text, který někdy přebírá podobu přísloví, např. č. 5 Bannaankiisa mare maadiisa geed ma qabsado – Tomu, kdo se vyhne křoví, se o ně šaty nezachytí – Kdo se vyhýbá potížím, žije v klidu. Jindy je text trochu delší a více vysvětlující, např. č. 14 Dameeri isku halayn bay hooyadeed dabaga uga nuugtaa – Oslí mládě se nebojí sát mléko zezadu – Kohokoli jiného než vlastní mládě by oslice kopla. Osobní blízkost (mezi členy rodiny nebo mezi přáteli) často vede k nedostatku respektu. Vzhledem k mnoha zcela odlišným a jen málo srozumitelným somálským či potažmo východoafrickým reáliím se tento způsob jeví pro české vydání jako adekvátní.

Další výraznou vlastností této knížky je její výtvarné řešení, které Jaroslava Bičovská postavila na „africky“ pestré kombinaci barev a jejích valérů a přírodních motivů (obálka). Uvnitř knihy se pak obrázky pojí s vybranými příslovími, která obrazově doprovázejí. Na závěr je připojen seznam základní literatury, která má ke sbírkám somálských přísloví nějaký vztah.

Recenzovaná knížka je velice hezkým příkladem, jak lze připravit velmi přitažlivou publikaci, která zaujme vizuálně i obsahově, a přitom se týká něčeho tak „vzdáleného“, jako je Somálsko.