Když v roce 2001 začal Brian Michael Bendis, tou dobou již uznávaný komiksový scenárista, psát příběhy Daredevila, jedné z nejslavnějších postav vydavatelství Marvel, došlo v superhrdinském komiksu k dalšímu zlomu. Ze série pro náctileté se najednou stala zábava pro mladé intelektuály. Bendis přímo navázal na principy, které vytyčil Alan Moore ve svých Strážcích.

Moore vytvořil vlastní nové hrdiny, aby mohl superhrdinský mýtus dekonstruovat. Naproti tomu Bendis neváhal vzít stávajícího mainstreamového hrdinu a postavit mu život na hlavu. Matt Murdock, slepý právník, kterého v dětství srazil kamion s radioaktivním odpadem, což vedlo ke ztrátě zraku, ale mnohonásobnému posílení ostatních smyslů, zpívá v Bendisově podání halali maskovaným podivínům všeho druhu.

V prvním díle omnibusu (sborník starších příběhů) se děj pomalu rozjíždí. Kdosi zavraždí Kingpina, vládce podsvětí, který znal Daredevilovu pravou totožnost, a jméno Matta Murdocka rafinovaný vrah předá médiím. Situace, kdy superhrdina nemůže nikoho praštit (alespoň ne veřejně) a musí se hájit před soudem, je značně paradoxní. Daredevil je pod obrovským tlakem jak ze strany veřejnosti, tak od kolegů superhrdinů, protože to bude právě Murdock, kdo ustanoví nový precedens. A v této nezáviděníhodné situaci začíná druhá kniha.

K té první je ještě zapotřebí říci, že se na ní podílelo více výtvarníků, mezi nimiž jasně vynikal Alexei Maleev, kreslíř bulharského původu. Právě jeho pojetí je dalším zásadním rozhodnutím, které Marvel učinil. Jeho kresba nepůsobí mainstreamově ani náznakem, a když se Daredevil v jeho pojetí objevil v komiksových obchodech, vypadal v porovnání s konkurenčními maskovanými mstiteli jako zjevení. Druhá kniha je už pouze v jeho režii a dokonale se doplňuje s příběhem, který Bendis představuje čtenářům.

Mezi českými komiksovými fanoušky se již hlasitě diskutuje, zda byl první díl omnibusu lepší než druhý, či naopak. První díl připravuje půdu pro to, co se teprve odehraje, a i když dojde k několika zásadním událostem, nemá ani zdaleka takovou sílu jako díl druhý, který je o poznání sevřenější a působivější. Vše se vymkne jakékoli kontrole, když je zastaven soudní spor s Murdockem a do města se vrátí Kingpin, aby se opět ujal vlády nad místním zločinem, zejména pak nad Hells Kitchin, čtvrtí, ze které pochází Murdock. Vzhledem k faktu, že Daredevil stále nemá volné pole působnosti ve svém kostýmu (novináři neustále číhají), mění se komiks v kriminální thriller, v němž není pro masky příliš mnoho místa, a to jak obrazně, tak ve skutečnosti. Kingpin odkrývá karty a likviduje svého protivníka, s čímž sice nesouhlasí FBI, ale nemá na vybranou. Ostatně postava agenta Harolda Drivera se Bendisovi více než povedla. Muž, který si uvědomuje důležitost Murdocka/Daredevila v udržení rovnováhy v Hells Kitchin, se dostává do svízelné situace, když mu Kingpin předává důkazní materiály na jiného superpadoucha.

Ovšem ten největší šok čtenáře teprve čeká. Po dlouhém hraní na kočku s myší, kdy se Matt usilovně snaží, aby nevyšlo najevo, že je Daredevilem, dojde k naprosto nečekanému zvratu, který nemohl čekat nikdo z fanoušků. A není to zvrat poslední. Bendis nezná slitování a po velkém kolotoči, po němž si čtenář říká, že tak daleko to snad ani zajít nemohlo, přichází další zvrat, který sice osvětluje Murdockovo chování, ale pro fanouška superhrdinských komiksů je i přes naprostou logičnost nepřijatelný.

Na konci druhého svazku sebraných příběhů o tom, co Bendis natropil v sérii Daredevila, je rudý ďas lidštější než kdykoli předtím. Možná je daleko lidštější než všichni lidé, kteří si masku nikdy nenasadili. Teprve po druhém dílu je jasné, proč se Bendis dočkal za svůj příběh takových ovací, teprve teď to začíná být opravdu zajímavé. Celkem bude knih v češtině šest a dá se tušit, že Bendis nedá oddechový čas vůbec nikomu. Ani sobě, ani čtenářům, a zejména ne Daredevilovi.