Román Démon svätosti P. Bilého byl vydán v roce 2004, ale je stále ještě ve středu pozornosti slovenské literární kritiky.

Kniha P. Bilého je do jisté míry ironicky zaměřená proti slovenskému katolicismu, který se liší od toho v Itálii a Španělsku. Autor svou ironii rafinovaně zabudovává do vyprávění příběhů odehrávajících se v italském klášteře. Klášterní postavy převora Giuseppeho di Flavia, mnichů Alberta Giovinetiho a Stefana Piginiho aj. jsou popsány velice poutavě – k jejich zvláštnostem patří, že mají vysoké vzdělání a nebojí se demonstrovat svou rebelii proti společnosti. Druhem jejich skutků také bývá často alkohol.

Hlavní téma románu ale určitě není klášterní život. Jeho těžiště je úplně jinde. Román je založený na principu antinomie, protikladnosti. Proti předpokládané panenskosti a morální „čistotě“ klášterního života staví P. Bilý sexuální zkušenost mnichů a jejich bohémská dobrodružství.

Popisy sexuality a erotických tajemství zajímají prvořadé místo v estetické koncepci románu. Sexualita není ztvárněná vulgárně, i když v popisech sexuálních scén se občas vulgarismy používají. Není předváděna demonstrativním způsobem. Za sexuálním se „po freudovsku“ obvykle kryje nějaký psychologický problém románových postav. Jejich celistvost není stálá. Ve finální kapitole románu protagonista Pedro popisuje sebe sama jako obraz s mnoha tvářemi, jejž vidí v zrcadlech svého Já. Pedro je mladý člověk s pasivní povahou, který se snaží pozorovat realitu tak, že se jí vzdaluje. Realita odporuje. V každodenním životě je pro něho nějaká děsivá nuda.

Pedro je krásný, přitažlivý mladý muž, který sebe vidí v obrazech různých žen. Carmen je jeho manželka, kterou náhodou potká v letadle a vezme si ji spíš formálně. Zkušenost ženatého muže stojí v protikladu ke hře na panictví, kterou Pedro hraje. Povídá ostatním dívkám, které potká, že je panic, a tím je přitahuje a balí. Manželství Pedra a Carmen je založeno na jejich vzájemném odstupu, a tím i na svobodě. I když má Pedro Carmen rád a je jejím manželem, nežije s ní sexuálně, je spíš jejím kamarádem. Ve chvíli, kdy se s ní po roce společného života vyspí, ji ztratí navždycky. Nemá s ní dítě, ale otěhotní s ním jiná žena – Ester. Kromě toho jsou v románu popsaná jiná sexuální dobrodružství hlavního hrdiny – se studentkou biologie Gemmou, čtyřicetiletou Milenou a mnoha jinými… Ženy si Pedra vybírají, ne on je. Osobnost hlavního hrdiny Pedra je nestálá. Manželství je pro něj maskou, za kterou se skrývá, když se jeho vztah s manželkou zakládá především na porozumění a kamarádství. Sám sebe vidí v zrcadle řady jiných žen, a proto je jeho osobnost fluidní. Láska je stavěna proti sexualitě.

Román P. Bilého představuje také pokus o vidění atmosféry španělských a italských měst – Vilanova, Compostela, Řím, Perugia. Velká pozoruhodnost v detailech při líčení měst a postav může svědčit jen o autorově mistrovském talentu. P. Bilý často srovnává atmosféru španělských míst s atmosférou rodného Slovenska. Odkazy k dílům velkých autorů světové literatury, jako jsou Milan Kundera, Alberto Moravia, Rudolf Sloboda, prozrazuje hloubku jeho literární kompetence.

Jazyk, kterým je kniha napsána, je poutavý a lehký, srozumitelný pro širokou veřejnost. Prostřednictvím jazyka knihy se nám „po humboldtovsku“ lépe ukazuje dnešní rozmanitý svět.