Romantické zálety šéfa koncernu
Jeden z pionýrských počinů na českém trhu s e-knihami chce ukázat, že „to jde“. Dáreček je to pěkně zabalený, uvnitř ale nedopočený: tuctová jednohubka, která dortem není, a ani nechtěla být. A vyvolává otázky: proč a pro koho e-knihy mají být.
V jejím rodném listě stojí, že jde o pionýrskou elektronickou publikaci, která chce „pomoci rozvoji eknih“ – tak to hlásá vydavatelova anotace a vděčně ji opakují všechny recenze i komentáře; a ani zde se tomu nevyhneme. Knížka se dá stáhnout na Palmknihy.cz a přímo v publikaci na vstupních stranách čeká upozornění, že pokud k vám doputovala pokoutně, můžete to jednoduše napravit, když pošlete danou částku převodem na uvedený účet. Spolu s velmi příznivou cenou, 79 Kč, je tedy Koncernová pětiletka opravdu ideálním zaváděcím produktem.
Marketing má Patrick Zandl zvládnutý: pokud vás neoslovila skutečnost, že nákupem právě tohoto produktu podpoříte prodej e-knih (a z reakcí na internetu je znát, že těch, kdo knihu zakoupili bez úmyslu ji vůbec číst, bylo dost; po tomhle přiznání však většinou následuje dovětek, že když to pak přece zkusili, už se od příběhu nedokázali odtrhnout), sdělení, že jde o červenou knihovnu pro muže, už míří na hodně širokou cílovou skupinu.
Vypravěč se tu přiznává k následujícímu (uvádíme ve zkratce): „Vedu mediální koncern... a řeknu vám, jak žiju, abyste mi přestali závidět.“ Příběh je vyprávěný s tak důvěrnou upřímností, že ho vnímáme jako zpověď, a ta jistě čerpá i z autorova životopisu. Zmínka o tom, jak blízké má vztahy s premiérem a že i zubařka je připravená ošetřit ho na fleku, přesvědčí další váhavé z rodiny čtenářů, které se Zandl rozhodl oslovit. Po dočtení knihy nebudeme pochybovat, že definování potenciálně většinového zákazníka autor určitě nenechal náhodě. Teprve budoucnost ukáže, zda skutečně primární čtenář e-knihy bude skutečně ten, kdo hledá zábavný text na jedno použití.
Slova z prologu o tom, že vypravěči máme přestat závidět, posléze doznívají jako pěkně ironický bonmot. Protagonista, důvěrně pojmenovaný jako Žertva, je úspěšný chlapík, co obdivuhodně rozjel kariéru v mediálním koncernu, život a vztahy v „korporátu“ nicméně komentuje s nadhledem a značným odstupem. V práci mu všechno jde, české i zahraniční kolegy s přehledem převyšuje intelektem, zkušenostmi i organizačním nadáním, je rozený „command“. Nedaří se mu však ukočírovat vlastní rodinku: manželka o něho přestala jevit zájem, zdá se, že má jiného, mladšího, jehož názory a koníčky jí jsou bližší. Další vývoj je předvídatelný – Žertva si začne hledat jiné, a pak se ustálí u jedné takové jiné. Čím je nový vztah idyličtější, tím víc se oba utápějí ve výčitkách, až nezbude, než se pateticky rozcházet, trýznit, zase se pokoušet to zvrátit atd.
Zandl dokáže ty malé vztahové bouře líčit opravdu poutavě: text místy bují energií vášní, pozitivních emocí, tím kladným nábojem, který s sebou nese rodící se zamilovanost. Po zdlouhavém začátku, kdy autor dle mého gusta zbytečně podrobně popisuje chod a problémy své firmy, je to čtenářsky milé překvapení. Konec příběhu, tragický jak z pohádek bří Grimmů, se zdá být šlápnutím vedle, ale stejně ho rychle zapomeneme, protože následuje ještě destistránkový Doslov, který se ukáže být pro knihu skutečným bonusem: autor v něm vysvětluje, jak se příběh rodil, když ho ještě publikoval na tajemném blogu. Historie internetu v Čechách v kostce, a ještě s konkrétními údaji...
Na to, že text vznikl jen drobnou úpravou epizod, které Zandl už „kdysi“ publikoval na blogu, je rámcová struktura knihy až obdivuhodná. Úvodní exkurs do provozu firmy, která ho zaměstnává, sice vyzní zbytečně rozvláčně pro každého, kdo zákulisí mediálních firem zná, a příliš podrobně pro toho, kdo se v branži neorientuje; ani Zandl mu v tom jasno neudělá. Ale když se na rozložení textu podíváme z hlediska výstavby (dejme tomu) románku, uznáme, že dokonale zrcadlí rozdílné etapy protagonistova života: dlouhé, prací naplněné dny člověka, který cítí, že všude jinde kromě práce mu ujíždí vlak, a potom bouřlivé období zamilovaného mladíka pohlceného novým vztahem, bržděného výčitkami a zvládajícího dříve prioritní pracovní problémy levou zadní, jen tak mimochodem při zastávce na odpočívadle na dálnici...
Jak věrohodně působí Žertvovo snažení seznámit se, někde se chytit, a posléze jeho svezení na vlně konečně dotaženého úletu, tak se zdají být strojené, zoufale konstruované výčitky, když autor potřebuje Žertvův pobyt v sedmém nebi dostat do další dimenze. Výmluva na maličkou dcerku jako důvod k rozchodu je pochybná. Střetávají se zde ohledy na předpotopní morální zásady s érou, kdy naše životy řídí mediální koncerny a rychlá auta a naše komunikace přešla do kabelů počítačů a éteru internetu. Zachovávat pro šťastnou dívčinu budoucnost rozhádanou „rodinu“ – tomu lze těžko uvěřit u člověka s takovým nadhledem, jak je Žertva představen. Což ale autor neřeší, zůstává to mimo jeho záběr, a tím z motivu příliš ční aspekt čisté konstrukční záminky.
Budoucnost e-knih si ještě nedávno mnozí představovali v tom, že půjde o moderní, inovativní díla, příběhy psané autorským tandemem a nejlépe ve virtuální realitě. A také že budou využívat možností internetu (budou se od tradičních knih lišit graficky, nekonečnými odbočkami děje, prolinkováním s jinými obsahy na internetu, budou interaktivní, snad podobné game booku, atd. atd.). Zandlova vlaštovka, ač má zvláštní historii, je vlastně typický románek, tuctový příběh vytvořený na míru obecné poptávce (vysvětlím vám, jak to chodí mezi bohatými a v médiích, popíšu vám lásku z hlediska chlapa, a pro jistotu chlapa smutného a romantického...). Čte se dobře, místy i hltá, pak přestanou rušit i drobné jazykové nedotaženosti, které zbytečně prozrazují povrchní přístup autora, ale i vydavatelství – pečlivější redakční zpracování graficky pěkně vyvedené knize chybí. V souboji s tradičními knihami může právě malý důraz na bezchybnost textu (gramatika, stylistika, překlepy) e-knihám uškodit, posouvat je do přihrádky instantního produktu, za který se pak ani nehodí platit víc. Čtenář, na něhož se cílí, si ale takových drobností nejspíš ani nevšimne: reakce na internetu naopak často vyzdvihují jazykovou originalitu a genialitu autora (čímž asi myslí hlavně schopnost napsat čtivý příběh a bez problémů formulovat, i když často ten „originální" jazyk stojí především na tom, že kopíruje různá komunikační klišé z popisovaných prostředí – korporát, média, vztahy a zamilovanost).