Marija Matios (19. prosince 1959) je jedna z nejvýznamnějších a nejčtenějších současných autorek Ukrajiny: tamní literaturu si dnes lze bez ní těžko představit.

Matios začala psát již v patnácti. Později vystudovala univerzitu v Černovicích. Debutovala roku 1992 časopisecky uveřejněnou povídkou a od té doby jí téměř každý rok vychází kniha. Deset let se živila jako novinářka, podílela se na založení Bukovinského žurnálu. Od roku 2003 působila jako zástupce předsedy Komitétu pro Národní cenu Ukrajiny Tarase Ševčenka, odkud byla odvolána v polovině roku 2010. S komitétem se pro nezákonnost odvolání soudí.

Je vdaná a má syna. Žije a pracuje v Kyjevě.

Vydala poetické sbírky Z travy i lysťa (1983), Vohoň žyvyci (1986), Sad neterpinňa (1994), Desjať dek moroznoji vody (1995), Na Mykolaja (1995) a Žinočyj arkan (2001). Její hvězda však zazářila díky prózám Žytťa korotke (2001), Nacija (2001), románů Bulvarnyj roman (2003), Solodka Darusja (2004), Ščodennyk stračenoji (2005), Mister i misis Ju v krajini Ukriv (2006), Majže nikoly ne navpaky (2007), Moskalycja; Mama Marysja (2008), Čotyry pory žytťa (2009) a Vyrvani storinky z avtobiohrafiji (2010). Publikuje také v časopisech.

Za své knihy dostala řadu cen.