Autismus či jiné duševní nemoci již dávno nejsou v literatuře ani jiném uměni tabu. Světovým bestsellerem se nedávno stala kniha Marka Haddona Podivný případ se psem (anglicky i česky 2003) vyprávějící vtipně pojatý detektivní příběh autistického chlapce, který se snaží rozřešit záhadu mrtvého psa a místo toho se omylem pustí do řešení manželské krize svých rodičů. Ve Francii získala v roce 2008 cenu Prix Femina autobiografická kniha Jeana-Louise Fourniera Ou on va, papa? (česky vyšlo letos pod názvem Kam jedeme, tati?), ve které autor s nadhledem a poněkud černým humorem líčí své strasti se dvěma těžce postiženými syny. V severské literatuře se stala hitem románová tetralogie o třicátníkovi Ellingovi trpícím řadou sociálních fobií. Norský spisovatel Ingvar Ambjørnsen v ní postupně sleduje váhavé kroky Ellinga snažícího se být jako ostatní, žít s kamarádem sám v bytě, pěstovat kočky, dojít si nakoupit nebo jít do kina.

Útlá kniha Milý Gabrieli, ve které otec vysvětluje svému autistickému synovi, co k němu cítí a jak prožívá dny v jeho společnosti, je navzdory několika úsměvným historkám vážná a smutná. Halfdan W. Freihow chce ve své zpovědi formou dopisu vysvětlit synovi, jak moc pro něj, jeho matku i sourozence znamená, a to i přesto, že některé dny jsou tak těžké a naplněné nesnesitelnou únavou, že by raději utekl z domu a nikdy se tam nevrátil.

Gabriel trpí kombinovanou poruchou, autismem a zároveň tzv. AD/HD, poruchami pozornosti a hyperaktivitou často provázenými návaly hněvu, agresivitou a impulsivním jednáním. Idylické vyjížďky na moře nebo hry na hledání pokladu se během vteřiny mohou změnit v záchvat vzteku, kterému musí rodiče s neuvěřitelnou trpělivostí vzdorovat. Freihow se postupem času naučil čelit reakci okolí na Gabrielovo asociální chování, ale přiznává, že se dodnes nedokázal vyrovnat s faktem, že společnost vidí jejich syna jako postiženého a že chlapec jezdí do školy speciálním autobusem svážejícím různě postižené děti.

Každodenní stereotyp, přinášející Gabrielovi pocit jistoty, je pro ostatní utrpením. Gabriel nutí rodiče bez výjimky vstávat každý den za rozbřesku. I když se jeden z rodičů obětuje a vstane, ten druhý už stejně neusne, protože má špatné svědomí, že mu bylo dovoleno ještě chvíli spát.

Halfdan W. Freihow je profesí redaktor, překladatel a literární kritik. Snad i proto se tak často zamýšlí nad jazykem, významem slov a jejich mnohoznačností, která je pro jeho syna tak nepochopitelná. Gabriel totiž není schopen pochopit metaforu nebo nadsázku, každé slovo má pro něj jasně daný význam, s geometrickou přesností rozlišuje významové nuance zdánlivých synonym a trvá na jejich přesném užívání. Špatné vyjádření ho dokáže nejen znejistět, ale i přivést k záchvatu zuřivosti. Otec musí každou větu dopředu dobře vážit, aby předešel konfliktu. Jejich rozhovor často připomíná opatrný tanec kolem vosího hnízda. Musí předvídat, zda je jeho odpověď dostatečně jasná a jak na ni Gabriel zareaguje, zda se nebude cítit oklamán, protože se nedozvěděl to, co si přál.

Freihow ale vlastně nepíše tolik o Gabrielovi, jako spíš o sobě. A v tom spočívá největší síla a přednost knihy vyprávějící o muži, který skrze porozumění ke svému synovi hledá sám sebe a smysl svého života. Jen zřídka se setkáme s tak otevřenou zpovědí dospělého muže, který se nebojí říct, že má strach z budoucnosti, že často v životě tápe, že si někdy přeje, aby vše bylo jinak, nebo že složitě a opakovaně hledá cestu ke své ženě.