„...jo tak pronese váš šéf oddělení vy jste tedy za mnou přišel kvůli zvýšení platu na to bez váhání odpovězte ano za prvé protože je to pravda a vždycky se má říkat pravda za druhé protože kdybyste mu odpověděl ne klidně by se vás šéf oddělení mohl zeptat co tedy v tuhle dobu děláte v jeho kanceláři místo abyste byl ve své a pracoval k největší slávě a největšímu prospěchu rozsáhlého podniku...“

Jedna z perel díla francouzského spisovatele Georgese Pereca, text Jak postupovat, chce-li člověk požádat šéfa oddělení o zvýšení platu, vyšla časopisecky v roce 1968 a dočkala se ve Francii reedice až po čtyřiceti letech. Je možné se s ní setkat také na divadle – v současné době dramatizaci pod zkráceným titulem L´augmentation (Zvýšení) uvádějí v pařížském Le théâtre de la Boderie. A knížka je k dostání i česky, v dokonalém překladu Kateřiny Vinšové.

Základní schéma textu prozrazuje už název knihy. Autor se po perecovsku baví rozváděním banální situace, jež mnohým čtenářům nemusí být neznámá: když nám o něco jde a nechceme to zkazit, snažíme se předem promyslet postup a připravit se na různé možnosti, aby nás ve finále nic nezaskočilo. Úmysl dosáhnout navýšení platu v Perecově podání znamená také postupné navyšování, nabalování textu: množí se varianty, přibývají události, rodí se nové a nové pocity a s tím vším se objevují i prvořadé a skryté významy obyčejných slov, frází i situací.

Knihu lze přirovnat populární dětské hře zvané dračí doupě, cestě labyrintem, házení si korunou či stupidní nekonečné anketě. Připomíná také odtažité matematické věty definující logické vztahy. Zůstaneme-li v literatuře, Perecův text má hodně blízko ke knihám-hrám, zvaným gamebook, oblíbeným knížkám (jenom?) teenagerů, kde si peripetie děje volí sám čtenář (otevřu zapovězené dveře a půjdu dál – neotevřu; vystřelím – nevystřelím).  A v neposlední řadě lze dílko použít jako test čtenářské koncentrace. Schválně: kdy a proč se v kantýně podává ryba? Kdo spolkl rybí kost? Čí holčičky dostaly spalničky?

Cesta za zvýšením platu má v této knize nespočet variant a překážek, chvílemi je už skoro vyhráno, a jindy jsme na pokraji katastrofy, ať už za ni může vrtkavá náladovost šéfa, anebo administrativní moloch: „žádná větší nepříjemnost nenarušila průběh tohoto dvě stě padesátého pátého pokusu je klidně možné že po všech těch letech vytrvale zaměřených na tento jediný plán dospějete nakonec k cíli já osobně tomu moc nevěřím ale žádná moc vám nebrání tomu věřit jasným a zřetelným hlasem s úsměvem zakrývajícím slzy ovládnete své rozrušení jímž se vám svírá srdce a vysvětlíte že vyděláváte 691 franků měsíčně a že byste rád ehm vydělával ehm možná ne 6910 ani 6190 ani 1960 ani 1690 ale ehm 961 nebo 900 ale no co 850 ehm 800 no dobře 791 a už o tom nemluvme ehm 700 dobře řekne váš šéf oddělení nedopusťte se té dětinské chyby že byste si myslel že vám šéf oddělení odpoví ano nebo ne buďte si jist že nedosáhnete zvýšení platu jak byste si přál chci říct že ho nedosáhnete hic et nunc jen tak zčistajasna že neodejdete z kanceláře p x bohatší o 9 franků měsíčně musíte pochopit že v takovém podniku jako je váš v jednom z největších francouzských podniků představuje zvýšení platu velice komplikovaný problém nejenom z hlediska účetního ale z hlediska všeho co závisí na krátkodobé střednědobé a dlouhodobé ekonomické a sociální politice tohoto podniku navíc je jasné že není v moci p x přiklepnout vám rovnou zvýšení platu nanejvýš tak může sepsat kladnou zprávu pro personálního ředitele který po poradě s jednotlivými institucemi bude případně moci v rámci globálního přehodnocení mzdového fondu s nímž ostatně pátý plán počítá navrhnout vaše jméno během více či méně blízkého příštího zasedání správní rady suma sumárum p x aniž by vás uspokojil na místě vám buď může dát na srozuměnou že ho váš krok nejenom nepřekvapil ale že ani nechápe proč jste s ním tak otálel protože on mu byl odjakživa nakloněn a tak smíte doufat v budoucí nebo možná i zcela blízké povýšení nebo více či méně naplno prohlásí že vaše požadavky považuje za nepodložené cynické nemravné a malicherné a že by si nepomyslel že vy takový vzorný pracovník byste byl schopen podobné podlosti zkrátka buď vám dá naději nebo vám ji nedá [...]“ (s. 81-83)

Byrokratické ptydepe střídají úvahy formulované tak, jak vypravěči zobák narost: „je ve své kanceláři ve stejně vynikající náladě jako obvykle můžete se v její společnosti více či méně dlouze rozhovořit o kvalitě ryby která se podávala k obědu nebo o čerstvosti vajíček nebo o tom jak je tyjo těžké p x dostihnout a právě v tu chvíli jak aspoň doufáme uvidíte jít p x kolem a fofrem se budete snažit vymyslet nějakou přijatelnou záminku například musím jít vyměnit parkovací kartu nebo obávám se že jsem spolkl rybí kost nebo tak si říkám jestli ta vajíčka nebyla zkažená nebo máte na tváři červené flíčky nechytla jste náhodou spalničky [...]“ (s. 29)

Asi tak na třetí straně knížky si nicméně řekneme: dobrý nápad, ale to by snad stačilo. Kdo však vydrží, nebude zklamán. Perec totiž nejen vrší další a další zapeklitosti své titěrné scénky o tom, co se může přihodit cestou do kanceláře vedoucího, bereme-li situaci se vší odpovědností a vážností. Události se mu různě šmodrchají a slova nabývají nečekaných významů. Nicméně spisovatel zůstává pánem situace, z každé skoro slepé uličky nás bravurně vyvede. Občas nás (neboť text je stylizovaný jako rada vypravěče pro nás čtenáře osobně) i trochu peskuje: „tou otázkou už nedumejte jen byste vzbudil podezření v jinak čisté duši svého šéfa oddělení řekněte si spíš že všemi těmi zdravotnickými zákroky jste se projevil dostatečně pozorně k osobě šéfa oddělení a k tomu co mu oprávněně jistě leží na srdci nejvíc abyste měl právo usednout i když jste k tomu dosud nebyl výslovně vyzván jinými slovy buď se zachováte jako kdybyste byl po příchodu vybídnut abyste se posadil a usednete nebo zůstanete stát a budete se tvářit jako kdybyste seděl a začnete mluvit o problému který vás trápí dospěl jste tedy do momentu jejž bychom mohli označit za zásadní přestaňte se drbat uvolněte se dýchejte zhluboka vzpomeňte si že kam se vůle napře tam se dílo podaří předložte otevřeně svůj problém [...]“ (s. 41) Motorem textu tedy není jen volba mezi variantou A a B, ale také neustále rostoucí počet podvariant těchto variant. Varianty se nám před očima nejen neustále v detailech proměňují, ale takřka neznatelně se odlišují i jejich formulace. A aby toho nebylo málo, text je psán bez interpunkce, má podobu jediné věty, již ale ani tečka na poslední stránce v podstatě neukončí.

Jak postupovat, chce-li člověk požádat šéfa oddělení o zvýšení platu můžeme číst jako komedii i jako tragédii. Můžeme ji brát jako psychologickou sondu do vypravěčova nitra, můžeme ji vykládat jako nezávazný textový experiment. Je to román-řeka i veskrze realistické dílo (druhou možnost interpretace nabízí Ondřej Horák v recenzi v Hospodářských novinách. V určitých momentech se šprýmovná parodie zaměstaneckých vztahů přelévá ve vpravdě katastrofickou vizi, kdy si oddychneme, jakmile s ní autor dokáže vmanévrovat zpět do známých vod: „vy se ho tedy zeptáte jestli nemá jedna z jeho dcer spalničky on vám odpoví ne jestli dvě z jeho dcer nemají spalničky on vám odpoví ne svým způsobem je to dobrá zpráva ale může se za ní skrývat i horší pravda totiž že tři z jeho dcer mají spalničky položte tedy otázku přímo pokud váš šéf oddělení odpoví ano tři z mých dcer mají spalničky neváhejte a odejděte ani není třeba hledat nějakou záminku přivolejte druhou i první pomoc dejte uzavřít šéfa oddělení ostatně i celé oddělení a dokonce i všechna sousední oddělení na čtyřicet pracovních dní a sám se také izolujte v roce 1966 z 18 031 případu zjevných spalniček bylo 109 smrtelných což vám nechává přece jenom dost dobré vyhlídky přibližně 99,5 % spalničky jsou nakažlivá epidemicky se šířící choroba provázená lehkou flegmazií nebo chcete-li exantémem tvořeným drobnými mírně vystouplými červenými flíčky na kůži jejímiž předchozími a průvodními jevy jsou horečka rýma bolesti v krku pálení očí a kašel a hlavními komplikacemi bronchopneumonie laryngitida a encefalitida lze je účinně léčit sulfamidy či penicilinem je to lepší než chytit spálu po čtyřiceti dnech můžete klidně zajít za podnikovým právníkem a požádat o náhradu škody jestliže podnikový právník není ve své kanceláři [...]“ (s. 30-40).

Perecovu knížku je sice možné zprvu optimisticky brát jako vyčerpávající návod, jak postupovat, rozhodnete-li se požádat o zvýšení platu, avšak když i v závěru na s. 85 čteme, že „nic nenasvědčuje tomu abychom si mysleli že příště až budete sedět naproti p x a hlasem který věkem začíná být lehce třaslavý mu budete dopodrobna líčit potíže svého života vám nebude naslouchat s přátelskou pozorností a téměř dojatě a neposkytne vám jiskřičku naděje na blízké zvýšení platu nemůžete mu mít za zlé když v následujících dnech ke zvýšení nedojde...“ – můžeme knížku doporučit spíš jako ideální dárek pro každého z vašeho okolí, koho byste mohli podezírat z právě tak absurdního úmyslu, jako je v době krize očekávat zvýšení platu. Jako návod sice neposlouží, ale aspoň jako placebo určitě... Po tak velké pilulce totiž každého nejspíš roupy přejdou.

Ayant mûrement réfléchi ayant pris votre courage à deux mains vous vous décidez à aller trouver votre chef de service pour lui demander une augmentation vous allez donc trouver votre chef de service disons pour simplifier car il faut toujours simplifier qu'il s'appelle monsieur xavier c'est-à-dire monsieur ou plutôt mr x donc vous allez trouver mr x là de deux choses l'une ou bien mr x est dans son bureau ou bien mr x n'est pas dans son bureau si mr x était dans son bureau il n'y aurait apparemment pas de problème mais évidemment mr x n'est pas dans son bureau vous n'avez donc guère qu'une chose à faire guetter dans le couloir son retour ou son arrivée mais supposons non pas qu'il n'arrive pas en ce cas il finirait par n'y avoir plus qu'une seule solution retourner dans votre propre bureau et attendre l'après-midi ou le lendemain pour recommencer votre tentative mais chose qui se voit tous les jours qu'il tarde à revenir en ce cas le mieux que vous ayez à faire plutôt que de continuer à faire les cent pas dans le couloir c'est d'aller voir votre collègue mile y que pour donner plus d'humanité à notre sèche démonstration nous appellerons désormais mlle yolande mais de deux choses l'une ou bien mlle yolande est dans son bureau ou bien mlle yolande n'est pas dans son bureau si mlle yolande est dans son bureau il n'y a apparemment pas de problème mais supposons que mile yolande ne soit pas dans son bureau en ce cas étant donné que vous n'avez pas envie de continuer à faire les cent pas dans le couloir en attendant l'hypothétique retour ou l'éventuelle arrivée de mr x une seule solution s'offre à vous faire le tour des différents services dont l'ensemble constitue tout ou partie de l'organisation qui vous emploie puis retourner chez mr x en espérant que cette fois il est arrivé or de deux choses l'une ou bien mr x est dans son bureau ou bien mr x n'est pas dans son bureau...