2. BORIS DEŽULOVIĆ (1964) je jedním ze tří zakladatelů kultovního splitského satirického, anti-nacionalistického a pacifistického týdeníku Feral Tribune. Začátkem devadesátých let pracoval jako válečný zpravodaj ve městě Knin v Krajině, v jižní Dalmácii a Bosně a Hercegovině, podával zprávy z obleženého Dubrovníku a Mostaru a jako první chorvatský novinář byl přítomen v okupovaném Vukovaru a obleženém Sarajevu. Spolu s Predragem Lucićem a Viktorem Ivančićem (redakčními kolegy v časopisu Feral Tribune) byl během celých devadesátých let častým terčem režimu Franja Tuđmana. V roce 1999 kvůli koncepčním neshodám opouští Feral Tribune a od té doby je stálým komentátorem záhřebského týdeníku Globus. Jeho literární kariéra začala v roce 2003, kdy vydal svůj první, několikanásobně oceněný román Christkind. Po něm v roce 2005 následoval druhý román Jebo sam hiljadu dinara (Tisíc dinárů v hajzlu) a vzápětí po něm sbírka poezie Pjesme iz Lore (Básně z Lory). V roce 2007 vydal svou první sbírku povídek pod názvem Poglavnikov virus (Vůdcův virus), z níž jsme vybrali povídku Smrt.

3. ALEKSANDAR HEMON (1964) zahájil literární kariéru v rodném Sarajevu, odkud v roce 1992, jen několik dní před začátkem války v Bosně, odešel do Chicaga. O několik let později začal psát v angličtině a záhy vydal povídky v uznávaných časopisech jako The New Yorker, Esquire atd. První kniha, sbírka povídek pod titulem The Question of Bruno (Brunova otázka), mu vyšla v roce 2000 a z tohoto bosenského autora ukrajinského původu žijícího v Americe vytvořila skutečnou mezinárodní literární hvězdu. Kritiky ho chválily a přirovnávaly k Josephu Conradovi a Vladimiru Nabokovovi. V roce 2002 vydává i svůj první román pod názvem Nowhere Man (Muž odnikud). Je jedním z nejpřekládanějších a ve světě neznámějších post-jugoslávských autorů. Přestože i nadále žije v Chicagu, už několik let píše komentáře pro sarajevský časopis Dani pod názvem Hemonwood. Zde uvedená Hemonova povídka Dirigent již vyšla v časopise The New Yorker.

4. VLADIMIR ARSENIJEVIĆ (1965) za svůj první román U potpalublju vydaný roce 1994 (V podpalubí, č. 1996) získal cenu časopisu NIN za román roku stal se nejmladším laureátem této uznávané ceny. Stejnojmenné divadelní představení získalo cenu Jovana Steriji Popoviće za nejlepší inscenaci roku 1996. Vedle této knihy vydal romány Anđela (1997), MEKSIKO - ratni dnevnik (2000, MEXIKO - válečný deník) a ilustrovanou novelu Išmail ve spolupráci s komiksovým ilustrátorem Aleksandrem Zografem (2004). Jeho knihy byly přeloženy do dvaceti světových jazyků. V letech 2000–2007 pracoval jako šéfredaktor bělehradského vydavatelství RENDE, jehož je spoluzakladatelem. Od října 2007 je redaktorem bělehradské pobočky záhřebského nakladatelství VBZ. Jeho texty a eseje vycházejí v mnoha uznávaných světových periodikách. Zabývá se překládáním z angličtiny. Povídka Vykořeněnost je součástí vznikající sbírky povídek pod názvem Čudovišta (Obludy).

5. MILJENKO JERGOVIĆ (1966) je jedním z nejproduktivnějších, nejvyprofilovanějších a nejvýraznějších současných postjugoslávských spisovatelů. Je nejznámější jako autor povídek tématicky svázaných s Bosnou a Hercegovinou. Jeho knihy byly přeloženy do dvaceti jazyků. Narodil se a vzrůstal v Sarajevu, od roku 1993 žije v Záhřebu. Je členem bosenského a chorvatského PEN klubu. První básnickou sbírku - Opservatorija Varšava (Observatoř Varšava) - vydal již v roce 1988 a od té doby pokračuje ve své literární tour de force. Vydává často i více titulů ročně, je plodným prozaikem, básníkem, esejistou a novinářem, častým laureátem literárních cen. Mezi jeho nejznámější práce lze zařadit sbírky povídek Sarajevski Marlboro (Sarajevské Marlboro, 1994, č. 2008), Mama Leone (1999), novela Buick Rivera (2002), romány Dvori od oraha (Paláce z ořechů, 2003) a Ruta Tannenbaum (2006). Idžtihád je jednou z povídek z Jergovićovy knihy Inšalah, Madona, inšalah, která vyšla v roce 2004.

6. SRÐAN VALJAREVIĆ (1967) se narodil v Bělehradě, kde dodnes žije a je považován za typického „bělehradského“ autora. Kreativně vyzrával během devadesátých let a profiloval se zároveň jako básník sbírkou Džo Frejzer i 49 pesama z roku 1992 (Joe Fraser a 49 básní) i jako prozaik knihami Ljudi za stolom (Lidé za stolem) z roku 1994 a Zimski dnevnik (Zimní Deník) z roku 1995, ale také jako novinář a komentátor. Poté co získal takřka kultovní status, zejména u mladé generace čtenářů, leč nikoliv odpovídající kritické přijetí, z literární scény téměř záhadně zmizel. Po desetileté odmlce se znovu vrací v polovině této dekády, vydává v těsném sledu knihy Dnevnik druge zime (Deník druhé zimy) v r. 2005 a o rok později Komo (Como), získává několik významných literárních ocenění a zaznamenává úspěch za úspěchem. V této antologii je Srđan Valjarević zastoupen úryvkem ze svého nejnovějšího románu Komo (Como).

7. ROBERT PERIŠIĆ (1969) pracuje jako novinář na volné noze, literární kritik a komentátor časopisů Feral Tribune a Globus. Svou literární dráhu začal v roce 1995 sbírkou poezie Zámek Amerika (Dvorac Amerika) a od té doby vydal ještě dvě knihy povídek: Možeš pljunuti onoga tko bude pitao za nas (Tomu, kdo se na nás bude ptát, můžeš plivnout do ksichtu, 1999) a Užas i veliki troškovi (Děs a velký výdaje, 2002, č. 2009). Patřil k zakladatelům a byl šéfredaktorem generačního kulturního časopisu Godine (1992–1997) a Godine nove (1997–2000). Jeho čtenáři jsou především mladí lidé pocházející z měst, kritika ho vnímá jako reprezentativního zástupce „realistické“ prózy. Narodil se ve Splitu, žije v Záhřebu. Povídka Rekonvalescent je převzata z jeho první sbírky povídek Možeš pljunuti onoga tko bude pitao za nas.

8. ANDREJ NIKOLAIDIS (1974) je původem ze Sarajeva, žije od roku 1992 v Ulcinji, v nejjižnějším městě Černé Hory. Dosud vydal sedm titulů: Ogledi o ravnodušnosti (Zkouška lhostejnosti, 1996), Zašto Mira Furlan (Proč Mira Furlanová, 1997), Katedrala u Sijetlu (Katedrála v Seattlu, 1999), Oni! (2001), Mimesis (2003), Sin (Syn, 2006) a Balkanska rapsodija (Balkánská rapsodie, 2007). Jeho ostrá, znevažující kritika patriarchální a provinční mentality a všech nacionalismů a šovinismů v prostoru bývalé Jugoslávie, kterou někteří nazývají „hermeneutikou hluboké misantropie“, vyvolala četné žhavé polemiky, plné silných výtek na jeho účet a též několik soudních procesů. Že je ještě naživu bývá dáváno za dobrý doklad toho, že se v „Černé Hoře nečte“. Je komentátorem týdeníku Slobodna Bosna a Monitor, člen chorvatského PEN Centra a Černohorského svazu nezávislých spisovatelů. V této sbírce je zastoupen reprezentativní ukázkou z knihy Sin.

9. OLJA SAVIĆEVIĆ IVANČEVIĆ (1974) dosud vydala tři básnické sbírky a její verše jsou přeloženy do více světových jazyků. Za svojí první sbírku povídek Nasmijati psa (Rozesmát psa, 2006) dostala cenu za literaturu a kulturu Vijenac a cenu nakladatelství AGM jako nejlepší autorka prózy do třiceti pěti let a cenu Ranko Marinković za nejlepší chorvatskou povídku za rok 2007. Povídky za sbírky Nasmijati psa byly zatím přeloženy do němčiny, angličtiny a slovinštiny. Zúčastnila se řady literárních setkání v Evropě a její verše jsou zařazovány do mnoha výborů domácí i zahraniční poezie. Podle její povídky Vilma Gjerek mučena strastima priziva ljubav i očekuje smrt (Vilma Gjerek mučena touhami vzývá lásku a čeká smrt) byl natočen krátkometrážní film Sedam neodgovorenih poziva (Sedm nezodpovězených pozvání). Žije ve Splitu. Povídka Krásnej hlad (Lijepa glad) je převzata z knihy Nasmijati psa.

10. OGNJEN SPAHIĆ (1977) je narozen v Podgorici, kde žije dosud. Psal prózu a literární kritiku pro všechny důležité černohorské literární a kulturní časopisy. Pracuje v kulturní redakci podgorického listu Vijesti. Dosud mu vyšly dvě sbírky povídek - Sve to (To všechno, 2001) a Zimska potraga (Zimní pátrání, 2004) - a román Hansenova djeca (Hansenovy děti, 2004). Román byl v roce 2004 odměněn literární cenou Meša Selimović za nejlepší román z oblasti Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, Srbska a Černé Hory. Stejně jako Andrej Nikolaidis patří do skupiny mladých černohorských spisovatelů, kteří (jak kdosi vtipně poznamenal) udělali skok z 19. přímo do 21. století, přičemž tvrdou epickou mytologii nahradili postmodernistickou a analytickou kritičností. Povídka Zimní pátrání je převzata ze stejnojmenné sbírky.

11. VLADO BULIĆ (1979), tento splitský autor s pobytem v Záhřebu publikoval své práce v mládežnických časopisech, dokud jeho rukopis nevyhrál v roce 2003 v soutěži o první knihu Studentského centra v Záhřebu. Tímto způsobem tedy vydal svou první sbírku poezie 100 komada (100 kusů), kterou vděčně přijala kritika i publikum. Bulić je stálým blogerem internetového portálu index.hr (www.index.hr), kde píše blog Pušiona Denisa Lalića (Kuřárna Denise Laliće), nejčastěji formou krátké povídky. Pušiona Denisa Lalića byla v roce 2003 prohlášena za nejlepší web–sloupek chorvatského internetu. V roce 2006 pak v rámci společného projektu vydává sbírku blogů Pušiona Denisa Lalića a též svůj první román Putovanje u srce hrvatskog sna (Putování do srdce chorvatského snu), za který dostal cenu deníku Jutarnji list za nejlepší prozaické dílo vydané v onom roce v Chorvatsku. Povídka Pátá kolona je integrální součástí Bulićova dosud prvního románu.

12. LAMIJA BEGAGIĆ (1980) se narodila v Zenici, žije v Sarajevu. Je redaktorkou dětských novin Kolibrić, Palčić a 5Plus. Vedla literární web-magazín Omnibus a Književni žurnal. Píše pro děti a mládež. Po řadě vítězství v literárních soutěžích a konkursech a pravidelném publikování v literárních časopisech po celém území bývalé Jugoslávie, vyšla její první sbírka povídek Godišnjica mature (Výročí maturity). Nejprve byla vydána v roce 2006 v Bělehradě, poté i v Sarajevu. Její povídky byly již přeloženy do angličtiny, němčiny, švédštiny, bulharštiny a slovinštiny. Povídka Cesta do outu, kterou je v této antologii zastoupena, nebyla dosud uveřejněna a je součástí chystané nové sbírky jejích povídek.

13. BARBI MARKOVIĆ (1980) - experimentální novela Izlaženje (Chození ven) z roku 2006 odstartovala kariéru Barbi Marković a učinila z ní na území Srbska skutečnou literární hvězdu. Tento román „nenávisti“ vzniklý technikou remixu materiálu Bernhardovy novely Chůze, neboli jak autorka sama říká „kreativním překladem“, od základu mění původní Bernhardův záměr a vypráví zcela nový příběh: o marnosti klubového života a všech forem mládežnické kultury v uzavřeném prostředí Bělehradu. Netřeba zdůrazňovat, že Barbi Marković už v Bělehradě nežije. Před několika lety přesídlila do Vídně, kde studuje germanistiku a pracuje na nové knize. V této antologii je představena úryvkem z novely Izlaženje pod názvem Odcházení.