Vynikající kniha zřejmě nejvýznamnějšího soudobého ukrajinského historika Jaroslava Hrycaka přináší jeho eseje, které psal pro různá média, ať už se jednalo o noviny, časopisy, sborníky, nebo internetové stránky. Jak autor upřesňuje v předmluvě, nechtěl sestavit nějakou přesně koncipovanou publikaci, ale spíše připomenout texty, které psal na konkrétní témata a na požádání daného média. Vyjadřuje se v nich jak k aktuálním problémům, tak k historii své země, a srovnává ji s jinými, které měl možnost navštívit a které v něm zanechaly zajímavý dojem.

Kniha obsahuje i tři rozhovory, které Hrycak poskytl například doneckým novinám a kde se věnuje hlavně tématu tzv. rozdělení Ukrajiny a specifice Donbasu. Hrycak vychází ze znalosti předních autorit světové historie, sociologie či ekonomie a všechny zdroje uvádí v poznámkách k jednotlivým esejům.

Celkem 21 textů se čte nadmíru dobře, Hrycak má velký dar slova, dovede jednoduše vysvětlit na první pohled složité problémy současnosti a předkládá skvělou analýzu minulosti. Jednotícím prvkem je Ukrajina, Ukrajinci, ukrajinština, ukrajinská historie, současnost, ekonomika etc. Hrycak se věnuje tématům jako: jaké hodnoty jsou pro Ukrajince nejdůležitější, v čem se přibližují Evropě a čím jsou specifičtí. Názvy textů podtrhují věcný charakter publikovaných článků: Důležitost bezpečnosti pro Ukrajinu. Co je to charakteristická ukrajinská zášť a závist. Co znamená pro Ukrajince paměť, ať už národní nebo osobní. Jaké jsou mýty kolem Ivana Franka, jednoho z největších ukrajinských spisovatelů. Jiné mýty a předsudky vůči Stepanovi Banderovi. Jak se (ne)vypořádat s hladomorem 1932-33. Jak vypadal holocaust ve Východní Evropě. Má se slavit 2. světová válka nebo Velká vlastenecká válka. Kolik bylo ukrajinských měst a kdy vlastně vznikla. Tzv. Dvě Ukrajiny, částečně uměle udržovaný mýtus. Japonsko a Ukrajina. Gruzie a Ukrajina. Rusko a Ukrajina. Co asi přinese budoucnost…

V eseji „Tzv. Velcí Ukrajinci“ se autor věnuje televiznímu programu, na němž měl taktéž spolupracovat coby lektor. Popisuje, jak pořad nakonec dopadl, když bylo celonárodní hlasování o Největšího Ukrajince zmanipulováno. Převážně depresivně naladěným Ukrajincům (a nejen jim), kteří jsou znechuceni současnou politikou, oligarchy a nezájmem velkých světových hráčů o jejich zemi, Hrycak předkládá pohled zbavený prizmatu ekonomicko-politického nánosu a hledí do budoucna celkem pozitivně. Jako věřící člověk tak navíc činí s velkou dávkou pokory a s přesahem, který velice chybí mnohým jeho kolegům jak na Ukrajině, tak v zahraničí.

Hrycak uznává, že Ukrajina na tom není nijak báječně, nemá nerostné suroviny, má rozdělené obyvatelstvo na ukrajinskojazyčné a ruskojazyčné. Uvádí však, že obyvatelé této země se cítí být z 80 % Ukrajinci, a jsou na to hrdí. Časem se podle něho Ukrajina jistě stane členem NATO i EU, i když se toho autor zřejmě nedožije. Mentalitou Ukrajinci do Evropy patří, více či méně tam i směřují a je jen otázkou času, kdy se situace – nehledě na střídající se vlády – změní natolik, že bude možné s Ukrajinou počítat jako se silným východoevropským partnerem.