Jen málo spisovatelů bylo schopno zacházet s literárními styly jako Trevanian. Na jeho kontě sice najdeme pouhých sedm románů a jednu sbírku povídek (další dvě knihy vyšly pod jiným autorovým pseudonymem a literaturu faktu psal pod vlastním jménem), ovšem takřka každý z nich je úplně jiný: vedle špionážních románů tu najdeme i detektivku, western, příběh o dospívání či psychologický příběh s hororovými rysy Léto s Káťou, který právě vyšel v českém překladu.

Identita tajemného spisovatele s arménsky znějícím pseudonymem bez křestního jména vzrušovala americkou veřejnost celých sedm let, od vydání prvního románu Vražda na Eigeru v roce 1972 (v Čechách je příběh znám spíše z filmového zpracování, jež režíroval a titulní roli doktora Hemlocka ztvárnil Clint Eastwood). Žánr špionážního románu si Trevanian vyzkoušel ještě dvakrát: o rok později ve Vraždě na záchodcích, volném pokračování debutu, v němž opět figuroval sběratel umění doktor Hemlock, a ve svém nejslavnějším díle Šibumi.

Pravda o Trevanianovi vyšla najevo, až když se schylovalo k vydání Šibumi. Vysokoškolský učitel Rod Whitaker svou identitu odkryl až v rozhovoru pro noviny. Důvod? Trevanian si prý dává pohov. V lehce nevážném tónu pokračoval i nadále: když byl reportérkou New York Times požádán, aby se vyjádřil ke spekulacím, že za tajemným pseudonymem stál známý autor thrillerů Robert Ludlum, odvětil jí: „Vůbec nevím, o koho jde. Z autorů 20. století jsem četl jenom Prousta a pár dalších.“

Komerční úspěch románu umožnil Trevanianovi opustit svět amerických univerzit a přesídlit do Baskicka. Zde se odehrávala zápletka Šibumi a sem také Trevanian (přes vyzrazení identity si Whitaker pseudonym nadále podržel) umístil i Léto s Káťou, jež v originále vyšlo roku 1983. Trevanian se pak nadlouho odmlčel. Až o dlouhých patnáct let později vychází westernový příběh Incident na dvacáté míli, ovšem Trevanian svým čtenářům kompenzoval dlouhou pauzu tím, že v dalším, tentokrát internetovém interview prozradil o svém životě další podrobnosti.

Jeho dílo se uzavřelo v roce 2005 románem o dospívání Bláznivky z Pearl Street, ovšem na adrese www.trevanian.com se letos v červenci objevil doposud nevydaný příběh o dvou pařížských malířích z konce 19. století, Ulice čtyř větrů. Fanoušci si prozatím mohou stáhnout první část knihy.

Ale zpět k Létu s Káťou. Jak už bylo řečeno, jsme v Baskicku a čteme zápisky staršího venkovského lékaře Jeana-Marca Montjeana, který vzpomíná na horké léto roku 1914. Ve vzduch visí světový konflikt, jenž ukončí životy mnoha milionů mužů, avšak v pyrenejském podhůří se o to lidé zatím příliš nezajímají. Do lázeňského městečka Salies-les-Baines jezdí ženy ve středním věku, aby se léčily s obtížemi spojenými s klimakteriem, čehož hojně využívá starý mládenec doktor Gros, jenž má k ruce čerstvého absolventa Montjeana. Vedou spolu příjemně kousavé hovory a dny jsou jeden jako druhý. Montjean se k lékařské praxi dostane jen ve dnech, kdy jeho kolega odjíždí na milostné výlety s léčbu i útěchu požadujícími pacientkami. Nedostatek práce i respektu od místních mu vadí jen do té doby, než se v ordinaci objeví Káťa, mladé děvče z lepších pařížských vrstev, které je tu na letním bytě i s celou rodinou. Ta zahrnuje starého otce, ponořeného do studia středověkých obyčejů, a Kátino dvojče Paula, aristokratického hejska, jenž s notnou dávkou sarkasmu rád staví na odiv svou nadřazenost nad zaostalými venkovany. Konverzační komedie se rázem mění ve viktoriánsky čistý příběh o Montjeanově lásce ke Kátě i o jeho častých návštěvách ve venkovském sídle Trévillových.

Z kontrastu ospalého venkova, záhadných Kátiných narážek i zlověstných Paulových poznámek ovšem čtenář společně s Montjeanem vyrozumí, že minulost rodiny Trévillových skrývá strašlivé tajemství, takže romantický příběh se záhy začíná měnit v gotický horor. I když se Montjean od doktory Grose dozví o tragédii, která rodinu postihla, nedokáže si všechny souvislosti spojit dohromady. Zjistí, že jeden z členů rodiny je stižen fatální duševní poruchou. Jenže kdo to je? Otec, jenž nade vše miluje vysedávání v pracovně a projevuje obzvláštní zájem o středověkou morovou epidemii? Nebo Paul, který Montjeana od počátku zrazuje od jakýchkoli citů vůči Kátě? Či snad samotná Káťa, jež vždy, když jí zamilovaný lékař projeví svou lásku, nepochopitelně v jeho náručí zvadne? Trevanian odkládá prozrazení celé rafinované struktury až na poslední stránky a čtenář trne v očekávání nejhoršího. Nejčernější obavy se nakonec vyplní, a tak zpětně chápeme, proč šel Montjean na podzim onoho tragického roku do světové války jako prostý vojín a hrůzy války přečkal snad jen zázrakem. Ironií osudu – či spíše autora – je to, že k sepsání příběhu léta s Káťou se odhodlá až po dlouhých čtyřiadvaceti letech: v létě roku 1938, tedy v předvečer dalšího tragického konfliktu.

Na první pohled je zřejmé, že Trevanianova zápletka není příliš originální. Spojení gotického hororu a tajemných dvojčat stižených rodinnou kletbou? To už tady přece dávno bylo. První a nejslavnější sourozenecký pár se objevil v Poeově povídce Zkáza domu Usherů. I tam najdeme ponurý zašlý dům, bratra často nevysvětlitelně propadajícího melancholii a nevýslovnému smutku, i přelud, jehož stín putuje po zdech rodinného sídla. A duševní choroba byla nepostradatelnou součástí už anglického gotického hororu konce 18. století.

Hodnota Trevanianova psaní však nespočívá v originalitě jeho knih, vždyť nápodobu stylů i příběhů si autor vytkl jako hlavní cíl. Jeho knihy jsou tak přiznaně epigonské, až jsou originální. Hlavním kladem Léta s Káťou je mimo neoddiskutovatelně strhující tempo psaní především onen zdánlivě klidný, žertovný a bezstarostný viktoriánský jazyk nabitý metaforami a eufemismy, jímž k sobě promlouvají hlavní postavy. Hovory Káti a Montjeana jsou nabité romantickými klišé, oba lékaři zase spolu jemně ironicky rozprávějí o těch nejobyčejnějších věcech všedního života. Ve vzduchu je cítit lenivost a bezstarostnost. Koneckonců, kdy jindy by mělo dojít k nějakému milostnému dobrodružství než v létě?