Vyhlášení finalistů Ruského Bookera
Vyhlášení finalistů Ruského Bookera (2007)

Vyhlášení finalistů Ruského Bookera

Ve středu 3. října byli na tiskové konferenci v hotelu Zolotoje Kolco vyhlášeni finalisté literární ceny Ruský Booker za rok 2007, která bude již po šestnácté udělena za nejlepší román napsaný v ruštině.

Ve středu 3. října byli na tiskové konferenci v hotelu Zolotoje Kolco vyhlášeni finalisté literární ceny Ruský Booker za rok 2007, která bude již po šestnácté udělena za nejlepší román napsaný v ruštině.

Porota, v níž pod předsednictvem prozaika Asara Eppela zasedli prozaik Oleg Zajončikovskij, petrohradský kritik a esejista Samuil Lur’je, básnířka a prozaička Olesja Nikolajevová a divadelní režisérka Genrietta Janovskaja, vybrala šest autorů, kteří už jen za účast ve finále obdrží dva tisíce dolarů. Kandidáty na Ruského Bookera pro letošní rok jsou Andrej Dmitrijev (Buchta radosti – Záliv radosti), Aleksandr Iličevskij (Matiss), Jurij Maleckij (Konec igly – Špička jehly), Igor Sachnovskij (Čelověk, kotoryj znal vsjo – Člověk, který všechno znal), Aleks Tarn (Bog ne igrajet v kosti – Bůh nehraje v kostky) a Ljudmila Ulickaja (Daniel Štajn, perevodčik – Překladatel Daniel Stein). Definitivní vítěz a držitel dvaceti tisíc dolarů bude vyhlášen 5. prosince.

Rozhodnutí poroty komentoval její předseda slovy, proti nimž se lze jen těžko ohradit: „Děl, jež si zaslouží úctu, se našlo více než šest, což vedlo k nevyhnutelným a bolestivým ztrátám.“ A přece při pohledu na nic neříkající seznam finalistů, považuji za nezbytné podívat se na to, co všechno se při výběru ztratilo. Z autorů, kteří figurovali v širší nominaci se do finále nedostali například Čingiz Ajtmatov, Vladimir Makanin, Marina Moskvinová, ale ani ti, jejichž každý nový román je bedlivě sledován přísnou kritikou a jenž si svůj věhlas získávají většinou nezávisle na kolotoči literárních cen. Jména Vladimir Sorokin, Viktor Pelevin a Dmitrij Bykov jsou již několik let těmi nejfrekventovanějšími v ruském literárním životě, a přesto, že byli zjevnými favority Bookera, cenu ani letos neobdrží. Pro Bykova, který je již druhý rok nezbytnou součástí téměř všech nominací na ostatní ocenění to není taková tragédie. Již v minulém roce získal první místo v hodnotě tři miliónů rublů v nově vyhlášené literární ceně Bolšaja kniga (Velká kniha) za životopis Borise Pasternaka, který vyšel v nakladatelství Molodaja Gvardija (Mladá garda) v populární edici ŽZL (Žizň zaměčatěľnych ljuděj – Život významných osobností). Letos se rovněž objevil v seznamu finalistů této ceny aspirující na hlavního organizátora ruské literární scény. Daleko více zarážející je pro mě vyškrtnutí stálic ruské literatury Sorokina s Pelevinem. A to i přesto, že Pelevinův pokus o obraz dnešního Ruska pohlceného zářivým leskem glamouru a povrchního filosofování v jeho románu Empire V /Ampire V: Povesť o nastojaščem sverchčelověke (Empire V /Ampire V: Příběh opravdového nadčlověka) místy pokulhává. Tím spíše je nepochopitelné přehlížení Sorokinovy novely Děň opričnika (Opričníkův den), který s naprostou přesností líčí neutěšenou budoucnost Ruska.

Z uvedených finalistů tak jediným přijatelným autorem zůstává Ljudmila Ulickaja, která si Bookra odnesla již v roce 2001 za román Kazus Kukockogo (Případ Kukockého). Jevgenij Lesin v komentáři k vyhlášení finalistů v literárním týdeníku Ex libris již téměř zoufale píše: „Udělení ceny ještě někomu jinému (než Ulické – pozn. A. M.) by už ani nebyla ostuda, jako spíš hulvátství.“

Po letošním vyhlášení finalistů kdysi prestižního ocenění začíná být zjevné nakolik se tyto soutěže o nejlepší literární dílo stávají pouhými parazity na skutečném literárním provozu.