Stejně jako každé září posledních patnácti let se i letos v Kutné Hoře konal festival, který je atmosférou spíše komornější a obsahem spíše konzervativnější - Ortenova Kutná Hora. Od pátku 14. do neděle 16. se Kutnou Horou potulovali nejen běžní turisté, ale i rozevláté mladé básnířky a rozervaní mladí básníci. To proto, že festival je také příležitostí pro vyhlášení výsledků literární soutěže pro autory poezie do 22 let. Věková hranice 22 let je zde stanovena jako připomínka památky básníka a kutnohorského rodáka Jiřího Ortena, který v tomto věku zemřel.

Osobně už několikátým rokem do Hory jezdím, navíc jsem jedním z porotců soutěže a do jisté míry i jedním z organizátorů. Co následuje, nebude vyčerpávající zpráva o festivalu, ale spíše zápisky z podzimního víkendu.

Autem je to do Kutné Hory z Prahy něco málo přes hodinku. Město znám vlastně jen na podzim, jindy se sem nedostanu. Bývá klidné, tiché, zpravidla také plné slunce a podzimního větru. Člověka zvyklého na davy v metru a v tramvajích to uklidní. Ne ovšem, pokud je pořadatelem festivalu a ví, že účinkující, kteří mají vystoupit v osm a od tří měli zkoušet, ani ve čtyři hodiny nejsou na svém místě.

Ortenka, jak se festivalu občas přezdívá, má už několik let poměrně stabilní a zaběhlé programové schéma, které jen tu a tam obohatí o nový prvek. Jako obvykle se tedy zahajovalo v pátek podvečer úvodním ortenovským pořadem Poznat svou bolest. Šlo o druhý díl vloni zahájeného cyklu pořadů Jiří Orten a jeho současníci, který pro festival společně chystají Marie Valtrová a Hana Kofránková. Pro letošní rok byl vybrán Gustav Schorsch. Ortena v pořadu představoval Lukáš Hlavica, Schorsche Ivan Trojan a publikum jejich výkony odměnilo bouřlivým a dlouhotrvajícím potleskem. Nabitý sál základní umělecké školy, kde se odehrává velká část festivalových pořadů, se pak na krátkou chvilku zčásti vyprázdnil, aby byl o několik minut později stejným způsobem zaplněn. Na Ortena totiž navázali mladí básníci.

Věra Slunéčková a Aleš Vrzák nejdříve recitovali vybrané verše z letošní soutěže. Pokaždé mi při tom běhá mráz po zádech a vzpomínám, co jsem zažíval, když stejným způsobem před lety zněly sálem moje básničky, a myslím na to, co asi zažívají mladí autoři. Jsem si docela jist, že přes čestné úmysly mohou někteří z nich zažívat muka - Aničce Ciprové před pár lety z posmutnělé miniatury udělaly recitátoři veselou písničku a Honzovi Těsnohlídkovi loni četli jeho často používané "&" jako "and" - tedy namísto zamýšleného "chlastání a chlastání" se do uší diváků dralo "chlastání and chlastání". Inu, kouzlo nechtěného.

Vyhlášení výsledků soutěže a předávání cen bylo krátké a stručné. Z poroty jsme byli na festivalu pouze dva, já a Jaromír Damek. Společně jsme předali květiny a pogratulovali jsme dvanácti oceněným a natáčeli je směrem k přítomným fotografům. Za zmínku jistě stojí, že letos šlo o ročník tak trochu výjimečný. Jednak byla udělena první cena, což se ve čtrnáctileté historii stalo zatím pouze dvakrát - jednak v případě Marie Šťastné, pak také před dvěma lety v případě Mikuláše Bryana. Lucie Hyblerová, která ji získala, zaujala už loni, kdy si odnesla druhou cenu. Ostatně i další z oceněných se u nás už dříve objevili - Jan Těsnohlídek ml., Adam Hobzik nebo Olga Ferjenčíková zdá se rostou s každým dalším ročníkem.

Ortenka už sedmým rokem pomáhá mladým básníkům nejen tím, že jim umožní se na festivalu potkat (kdo si myslí, že cílem je rozdat ceny, musí nás mít za blázny), ale také vydává každý rok jeden básnický debut. Před sedmi lety s touto myšlenkou vznikla edice První knížky (název vědomě odkazuje k podobné edici Františka Halase). Každý rok dostane příležitost jeden soutěží prověřený autor, který už určitým způsobem vyzrál a zároveň přesáhl věkovou hranici 22 let. Letos to je Anna Ciprová, která svoji knížku Tváří v tvář představila krátkým čtením, k němuž přizvala své tři přátele (a mou maličkost - dostal jsem za úkol přečíst narychlo sepsaný úvod k jejich vystoupení). Křehká a velmi dívčí poezie skrývá pod povrchem někdy až zdánlivě banálních vět životní zkušenost, kterou by u této křehké blondýnky asi málokdo čekal.

Pražští hudebníci Hm..., kteří svým vystoupením uzavírali páteční večer, hráli s nadšením i pro sál, který byl zpočátku spíše poloprázdný. Ale postupem času se stále více zaplňoval, nakonec až do té míry, že poslední příchozí museli místo na židlích posedávat na zemi nebo stát. Publikum si od Hm... nakonec vyžádalo čtyři přídavky.

Noční Kutná Hora je krásná. Tichá, důstojná. Sv. Jakub i sv. Barbora jsou přes den nádherní, ale v noci okouzlující.

V sobotu dopoledne jsme jakožto porota literární soutěže uspořádali pro mladé autory literární seminář, jinými slovy možnost dvě a půl hodiny mluvit o poezii se svými vrstevníky nebo také s někým, kdo píše o něco málo déle. Jak už jsem zmínil, porotu jsme zastupovali pouze dva, přizval jsem proto tři hosty. Marie Šťastná (ta k Ortence neodmyslitelně patří) a Ladislav Puršl dorazili už v pátek večer. Třetím hostem byl Jonáš Hájek, kterého jsem kvůli nedochvilnosti Českých drah musel vyzvednout v Kolíně autem.

Pokud píšete a je vám "náct" nebo brzkých "dvacet", nenecháte si do své tvorby příliš kafrat, to je pochopitelné. Přesto se prostor dvou a půl hodiny nezdál být dostatečným, aby vyčerpal všechny otázky a všechny odpovědi, a je proto možné, že hovory o poezii pak pokračovaly až do druhého dne. Jisté je, že po oněch sto padesáti minutách jsem se přesunul do oblíbené restaurace, kde lze vysedávat pod kaštany a dopřát si něco dobrého k jídlu, něco dobrého ke kávě a tlachat o čemkoli a pozorovat, jak na zem prakticky bez ustání dopadají kaštany.

Že byl večer koncert vážné hudby? Ano, je to možné, ale utíkejte od hovoru s tak příjemnými lidmi jako jsou Jonáš, Marie a Ladislav. Odjeli okolo osmé hodiny a na mě už zbývala jediná festivalová povinnost, řídit (pokud možno co nejméně) otevřené autorské čtení, které začínalo v půl desáté v místní knihovně. Knihovna byla útulná, dvě pohovky, spousta židlí, samý koberec, samé teplé barvy. Vytvořili jsme kroužek a mladí autoři, kterým je tahle událost především věnovaná, se pustili do díla. Pro některé to bylo zřejmě první vystupování na veřejnosti, pro jiné jen další z řady čtení. Tak či tak, hodinu a půl vydrželi všichni pozorně naslouchat ostatním. A pak? Rozutekli se po uličkách Kutné Hory a já šel konečně spát.

Pro úplnost ještě všechna udělená ocenění:

První cena: Lucie Hyblerová
Druhá cena: Jan Těsnohlídek, Sára Vybíralová
Třetí cena: Adam Hobzik, Michaela Keroušová, Markéta Laryšová
Čestná uznání: Olga Ferjenčíková, Martina Kavková, Václav Peloušek, Kristýna Sedláková, Michaela Svobodová, Zuzana Vantuchová