Kniha s názvem Orientalista nese podtitul „Řešení záhady podivného a nebezpečného života“ a opravdu jde o neuvěřitelně zajímavé čtení. Americký autor si dal práci a několik let cestoval a sbíral materiály k biografii meziválečného autora píšícím německy pod jménem Essad Bej či Kurban Said. Kniha je rozsáhlým exkurzem do napjaté historie první poloviny 20. století. Jak se asi cítil Lev (1905-1942), mladý muž, syn židovského podnikatele Abrahama Nussimbauma z Baku, když dorazil po velkých peripetiích do Evropy? Jaký asi kulturní šok musel prožít? S otcem utekl z Baku před řádící bolševickou revolucí nejdříve do Konstantinopole, pak do Paříže a nakonec do Berlína. Přestože stále žil s otcem, který nijak neskrýval svůj židovský původ, kulturní i politická situace zanedlouho Lva přiměla, aby přestoupil na islám, vydával se za potomka bohatého a starého arabského rodu (jeho matka však byla ruská židovská revolucionářka a spáchala sebevraždu, když byl Lev ještě malý), používal jména Essad Bej, studoval orientalistiku a stal se odborníkem nejen na orient, ale i na Rusko. Byl nesmírně literárně činný. Napsal životopisy Mikuláše II., Stalina, Lenina, Mohameda, dokumentární knihy o Kavkazu, román Alí a Nino aj., přispíval do berlínského Die Literarische Welt a jiných periodik. Pěstoval mýtus o vlastní osobě coby orientálního donchuána, objevoval se v orientálních oblecích, zapojoval se do více méně kavárenských hnutí snažících se propojit islám s židovstvím a nakonec zemřel v Itálii jako nemocný a chudý člověk.

Kniha Toma Reisse je plná informací o celé době Lvova života, uvádí do souvislostí jeho konání a pohnutky, rozhodně více než zajímavým způsobem zpracovává téma nucené emigrace bohatého Žida z Ázerbajdžánu do předhitlerovské Evropy, ale dle mého soudu nezodpovídá otázku, která je nasnadě. Pocit vykořeněnosti, nutnost se zařadit a přitom zůstat svůj, propastné a snad nikdy nepochopitelné rozdíly mezi životem do emigrace, tedy v národnostně smíšeném Baku s vlivy evropskými i asijskými, a v emigraci tzv. západní Evropy. Většina lidí uprchnuvších z Ruska před revolucí (ať byli židovského původu, či nikoliv) se nikdy nesrovnala, a ani neměla tu možnost, s tím, že jejich návrat do rodných krajů je již nemožný, dlouhou dobu žili tito emigranti s nadějí, že bolševismus nemůže vydržet a čekali na návrat. Bohužel, většina z nich se nestihla adaptovat na nové prostředí, nestihla pochopit zásadní události své doby a nakonec skončila v nacistických koncentrácích (jako i Lvův otec).

Lev se snažil svou novou identitu najít a upnul se na orient, který ale v podstatě neznal, protože předrevoluční Baku rozhodně typickou muslimskou asijskou zemí nebylo. Lev se tedy stal jedním z idealizátorů orientu, v němž v synkretismu s židovstvím viděl záchranu před hrozícími katastrofami Evropy.

Lvovi nelze upřít vynikající vypravěčský talent, což dokazuje meziválečná oblíbenost jeho knih nejen v Evropě, ale i v USA, kde chvíli pobýval.

Kniha o tomto zajímavém a snad příznačném životním osudu se čte jako detektivka. Autor prokládá text podrobným vysvětlováním doby, v níž Lev žil, ukázky z jeho děl, korespondence, rozhovory s pamětníky i popisy míst, která navštívil při hledání skutečného Lva Nussimbauma.

Po přečtení se nabízí otázka: Kdyby nedošlo ke 2. světové válce, nacismu a masovému vyhlazování určitých etnik, byla by Evropa bohatší jak kulturně, tak politicky? Věděla by si rady v současné době, kdy se nedovede vypořádat s přívaly imigrantů právě z oblastí orientu?