Jednou z nejočekávanějších knih letošního roku je i román Martina Walsera Angstblüte (Květy strachu). Autor, který v březnu oslaví osmdesátiny, podle některých kritik jako by zesumarizoval svou dosavadní tvorbu – zrekapituloval všechna důležitá témata a vytvořil postavu, v níž se snoubí předchozí hrdinové jeho knih.

Angstblüte je jev, který se vyskytuje v přírodě, kdy strom, jenž cítí, že se blíží jeho konec, naposledy vykvete. Právě tím se autor nechal inspirovat. Jeho hlavní hrdina Karl von Kahn připomíná starý strom – je mu sedmdesát, má peníze a znovu (možná naposledy) se zamiluje. Jeho vyvolenou je mladá herečka Joni, které jde možná víc o peníze než o starého pána. On se však ve své zaslepenosti mění ve směšnou figuru. Joni nakonec není jediná, kdo se Khana snaží zneužít - i jeho přítel s manželkou, moderátorkou talk shows.

V obraze současné společnosti hrají podle Walsera prim erotika, peníze a touha po uznání. Stejně tak v často ironickém textu nastiňuje problémy stárnutí. Kritici román přivítali s nadšením – obdivují otevřenost erotických scén, přesné vylíčení současných křečí kapitalismu a také dnešní společnosti založené na vzájemném klamání a zklamávání. Správný německý román musí mít alespoň 500 stran, což se v tomto případě podařilo, a podle kritičky Neue Züricher Zeitung ze stávajících 477 stran je nejméně 300 čirým čtenářským prožitkem.