Publikace, která vychází jako šestý svazek edice Deus et gentes, vydávané pražskou Husitskou teologickou fakultou, je výborem čtrnácti studií Jiřího Kejře, našeho předního odborníka na osobnost a dílo Mistra Jana Husa a dějiny husitství vůbec, uznávaného znalce dějin církevního práva a editora několika Husových spisů (připomeňme alespoň Husovy Questiones, tedy svazek XIXa Husových Opera Omnia, který vyšel v řadě Corpus Christianorum v roce 2004).

Název výboru je velmi široký a mnozí by podle něho mohli očekávat studie věnované spíše Husovým předchůdcům. Tématem je ale především literární dílo M. Jana Husa a některých jeho současníků (Jan z Jesenice, Štěpán z Pálče,, Friedrich Eppinge,). Většina uvedených studií již byla v průběhu posledních čtyřiceti let otištěna v různých odborných časopisech a sbornících (nejstarší z nich již v roce 1963), čtyři z nich se však čtenáři dostávají do ruky poprvé, a proto je krátce představíme.

Hned v úvodním textu Jan Hus sám o sobě (s. 12–48) se autor zamýšlí nad otázkou, jaký byl Jan Hus a jak se utvářel jeho duševní svět. Uvědomuje si, že dochované prameny vypovídají často více než o Husovi spíše o jejich autorech, kteří byli Husovými obdivovateli, nebo naopak zavilými nepřáteli. S tímto vědomím se z Husových vlastních děl opatrně pokouší vypreparovat co možná nejméně zkreslený obraz jeho duševního světa a povahy. Další dosud neuveřejněná studie se jmenuje K pramenům Husova procesu: tzv. Ordo procedendi (s. 132–145) a vrací se k otázce autorství a doby vzniku spisu pojednávajícího o Husových procesech před soudem pražského arcibiskupa a před soudem papežské kurie až do Husova odchodu ke kostnickému koncilu. Přesvědčivou argumentací dokazuje, že spis musel vzniknout ještě před Husovým odchodem do Kostnice a jeho autorem je s největší pravděpodobností Jan z Jesenice. Krátký text s názvem Protihusovský traktát „De ecclesia“ a jeho autor (s. 182–186) obhajuje tezi, že autorem této polemiky proti Janu Husovi je Štěpán z Pálče a nikoli Stanislav ze Znojma, jak se dnes obvykle uvádí. Soubor studií je pak zakončen úvahou Znovu o Husově rehabilitaci (s. 245–261), v níž autor poukazuje na zásadní nepochopení a chybnou argumentaci v stále se vynořujících požadavcích na Husovu rehabilitaci. Opakuje důvody, proč je právní rehabilitace Jana Husa ze strany katolické církve nemožná, a jeho odsouzení vykládá jako logický výsledek konfliktu Husova ideového světa s ideovým světem tehdejší církve. Požadavky na rehabilitaci vidí jako „zcela vedlejší zájem o velkou historickou postavu, které musí patřit další soustředěná práce badatelů“ (s. 256), a s odkazem na velká vědecká symposia v Bayreuthu (1993) a Římě (1999) oceňuje současný badatelský zájem o Husovu osobnost, stavěný na mezikonfesním základě a bez dřívějších tendenčních výkladů (s. 245).

Studie nazvaná Husitské učení o pokání a zpovědi (s. 49–84) je rozšířeným zněním nedávno anglicky uveřejněné studie Teaching on Repentance and Confession in the Bohemian Reformation[[1]] a v tomto smyslu ji rovněž můžeme pokládat za nový text. Starší studie jsou jinak vydány v původní podobě, čemuž odpovídají i odkazy na tehdy dostupnou literaturu a edice. V souvislosti s tím můžeme například ve starší studii Právnické dílo M. Friedricha Eppinge (s. 170–181) doplnit uvedený soupis zjištěných rukopisů Eppingeho pozice o exkomunikaci o rukopis lipské univerzitní knihovny, sign. 594, f. 322ra–330ra.[[2]] (Za tuto informaci děkuji kolegyni Petře Mutlové; podle jejího zběžného srovnání se lipský rukopis až na několik různočtení, kratších omisí a špatně určených loci shoduje s textem Thomsonovy edice.) Z ostatních studií ještě upozorněme alespoň na teprve loni vydanou a na tomto místě opět přetištěnou studii Trest smrti v husitské revoluci (s. 146–169), jež je zvláště zajímavá v souvislosti s nedávno vyšlou monografií Petr Chelčický: Myslitel a reformátor z pera Jaroslava Boubína, který tomuto stále aktuálnímu tématu ve své knize rovněž věnoval značný prostor.[[3]]

Všechny Kejřovy studie se vyznačují věcností, promyšlenou strukturou a argumentací založenou na pečlivém studiu pramenů. O to více však vyniká velmi slabá formální úroveň publikace, pokud jde o množství chyb a typografických nedůsledností. Na každé stránce jich nalezneme většinou hned několik – zpravidla se jedná o běžné „překlepy“, časté jsou začátky vět malým písmenem, naopak velká písmena uvnitř věty bez zjevného odůvodnění, nedůsledná podoba umístění čísla poznámky pod čarou apod. Těchto nedostatků se nelze nikdy stoprocentně vyvarovat, ale jejich množství působí při četbě velmi rušivě.

Celkově však můžeme konstatovat, že vydání výboru Kejřových studií je přes množství formálních nedostatků přínosem. Odborná veřejnost zde má k dispozici pohromadě jednak texty z poslední doby, jednak studie starší, ale stále aktuální. Vyhledávání v nich značně usnadňuje jmenný rejstřík, i když i v něm lze najít chyby (viz namátkou např. u jména Jan Sádlo z Kostelce irelevantní odkaz na stranu 154). Pro zájemce o literární dílo Jana Husa a jeho současníků z pražského univerzitního prostředí je to pomůcka jistě užitečná.

POZNÁMKY
[[1]] The Bohemian Reformation and Religious Practice 5. Prague 2004, s. 89–116.
[[2]] Katalog der Handschriften der Universitäts-Bibliothek Leipzig. Abteilung V, Die lateinischen und deutschen Handschriften. Band 2, Die theologischen Handschriften. Teil 1, Ms 501-625. Beschrieben von Peter Burkhart. Wiesbaden: Harrassowitz Verlag, 1999.
[[3]] Jaroslav Boubín: Petr Chelčický. Myslitel a reformátor. Praha, Vyšehrad 2005.