Druhá žena je Lapidův třetí román z řady detektivních příběhů, jejichž hlavní protagonistou je postarší a mírně obtloustlý bývalý policista a nyní soukromý detektiv Josh Shirman. Tento svérázný hrdina, jenž je izraelskou verzí Chandlerova Phila Marlowa, se poprvé objevil v románu Dvojitá hlava, který vyšel roku 1989. O dvanáct let později Lapid navázal románem Šestá hádanka.

V prozatím poslední knize je Josh najat, aby střežil manželku jednoho z šéfů telavivského podsvětí, který je toho času ve vazbě a čeká na soudní proces, protože je podezřelý z pašování kokainu. Sofie Kleinmannová je neobyčejně přitažlivá žena, a proto – stejně jako v předchozích románech – nepřekvapí, že Josh propadne jejímu kouzlu a stane se jejím milencem, ačkoli k jeho úkolům patří i dohlédnout na to, že žena nebude podvádět manžela. Tato idyla ovšem netrvá dlouho, neboť Kleinmann se brzy o románku své ženy dozví díky skrytým kamerám, které nechal nainstalovat ve vlastní ložnici. Nedlouho poté je Sofie zabita a Josh se snaží zjistit, kdo má její vraždu na svědomí, což je úkol značně nelehký. Nejen proto, že řeší současně jiný případ, ale hlavně proto, že okruh podezřelých se neomezuje jen na Kleinmannovy nepřátele z konkurenčního gangu, ale i na Kleinmanna samotného.

Kritiky oceňují hlavně svérázný Lapidův humor, kterým je kniha nabitá, někteří se dokonce domnívají, že místy čtenář zapomíná vážnost zápletky a oddává se pouze humoristické stránce věci, což ale nemusí být nutně na škodu. Mnohem ostřejších komentářů – a v tom se shodují bez výjimky všichni – se dostalo autorově barvitému líčení milostných scén. Nejde ani tak o detailnost popisu, ale spíše o frekvenci, s jakou se sexuální hrátky v knize opakují.

Kromě těchto výtek má však román všechno, co má lehčí literární žánr typu detektivního románu mít. Lapid zachovává i kontinuitu s předešlými knihami, takže se čtenář setkává s úzkým okruhem „starých známých“ jako je například Joshův protivník policista Kravitz, který mu neustále hází klacky pod nohy. Ani Josh se od prvního románu příliš nezměnil, až na přísnou dietu, ke které ho donutila Sofie a posléze i další klientka. Stále bydlí v dvoupokojovém bytě v ulici Mapu v Tel Avivu, nemá peníze ani životní energii, o přehnaně veliké podpoře okolí či přátel ani nemluvě. Lapidovými slovy naprostý loser, nicméně možná právě tohle jej dělá tolik přitažlivým pro širokou vrstvu čtenářů, kteří nehledají dokonalého a uhlazeného gentlemana v hlavní roli.