1.
Čekal jsem na peróně, jak mi Bůh nařídil, ale ten dobytek z vlaku nevystoupil. Vlak odjel a tamten nikde. Kurvafix, pomyslel jsem si, tolikrát jsem mu říkal, aby se zeptal průvodčího, protože průvodčí to ví nejlíp. Vlak někdy zpomaluje už kilometr před stanicí. Ten pijan určitě vystoupil příliš brzy a vypadl na násep. Doufal jsem, že vypadl sám.

Šel jsem do trafiky a řek jsem si o kartu s největším počtem jednotek, protože Gesualdo si rád pokecá. Dostal jsem kartu s největším počtem jednotek a fotkou naší radnice.

­- Jiné nemáte? zeptal jsem se.

- Nemám, řekla tlustá ženská, se kterou jsem asi chodil na základku.

Příště to bude karta s pasovou fotkou našeho starosty a na výběr budou jenom ty s fotkami jeho nahé ženy.

- Ty, Gesualdo, co je? zeptal jsem se, když už jsem našel lístek na poznaňskou městskou dopravu s číslem jeho mobilu , a odstrčil šestnáctiletou stařenku od přístroje v čekárně.

- A co by mělo být? řekl Gesualdo.

- Čekal jsem na peróně, řekl jsem a prohlížel si podobiznu Matky Boží zdobící telefonní kartu stařenky.

Matka Boží na stařenčině telefonní kartě uviděla pitomce, který nevěřil vlastním uším.

- Přijel jsem tím po jedné, protože jsem neměl co dělat, uslyšel jsem. Broukám svoje madrigaly jedné takové v nádražní restauraci.

Položil jsem sluchátko a pomohl vstát stařence, která mezitím oslavila sedmnáctiny. S vhodnými slovy jsem jí předal kartu.

Nádražní restaurace byla vlastně mléčný bar a nacházela se za stěnou, odkud se skutečně ozýval nějaký povyk. To, co jsem slyšel, mi nestačilo, a tak jsem vešel.

Gesualdo seděl u stolku u okna. Jedna taková seděla naproti němu, zaposlouchaná do melodie. Jedna taková musela být místní. Stárla před očima. Když jsem ho naposled viděl u stolku u okna, vypadal úplně stejně, naproti sobě Krakovanku šedivějící před očima.

- Gesualdo, řekl jsem, to jsem já.

Gesualdo se na mě podíval nadšeně.

- Volals, kámo? řekl nakonec.

- Volal, řekl jsem, protože něco jsem říct musel. Chlape, přijels, abys tady četl. Zpívání a hraní nepřichází v úvahu. To si nemůžeme dovolit.

Gesualdo přijel, protože jsem ho pozval na setkání se čtenáři do baru U Šlapek. Setkání bylo naplánované na příští pátek a bar se jmenuje U Šlapek proto, že tam visí jízdní kola pomalovaná barvičkami. Gesualdo přijel o týden dříve za účelem zmapování terénu. Dělá to tak vždycky. Měli jsme celý týden na zmapování terénu. Hlava mě bolela už teď.

- Ztratil jsem batoh, řekl Gesualdo, který ztratil batoh.

- Mám doma všechny tvoje knížky, řekl jsem, protože jsem měl doma všechny jeho knížky.

- Knížky já nosím v bundě, řekl Gesualdo.

- To je dobře, řekl jsem. Nemám rád tvoje číslo s pálením knížek.

Zbožíčko půjde samo, nebo ho budeme muset popostrčit? zeptal se, protože se rozhodl, že změní téma.

2
Zbožíčko odešlo samo.

3
- Pojď, Gesualdo, navrhl jsem. Ukážu ti kousek města.

Viděl čím dál tím méně, tak jsem pomyslel na nepříliš velký, dobře osvětlený kousek města.

Gesualdo myslel na něco úplně jiného.

- Nějak moc důkladně si prohlížíš ten lístek, řekl a ukázal na lístek na poznaňskou městskou dopravu, který jsem žmoulal v dlani a vůbec si ho neprohlížel.

- Nikdy jsem v Poznani nebyl.

- Já taky ne, řekl jsem bezděčně.

- Bezděčně se dá strčit krabička cigaret do kapsy, řekl Gesualdo. Nemáš snad v úmyslu napsat o mně jednu z těch svých povídek s čísílky?

Sáhl jsem do kapsy.

- Dej sem ty čísílka, řekl.

- Nedám, vyjekl jsem.

Přepočítal jsem rychle své poklady. Byly všechny a neměl jsem v plánu je vydat. Gesualdo však měl v plánu mi je vzít. Železný stisk jeho dlaně znehybnil moji ruku.

- Do poslední, řekl klidně a pokoušel se mi podívat do očí.

Chvilku jsme se přetahovali. Povedlo se mu vytáhnout moji zaťatou pěst z kapsy. Čísílka vyletěla směrem k největší kaluži a lístek na poznaňskou městskou dopravu s nimi.

- Pivo, řekl Gesualdo.

Viděl čím dál tím míň a vydal se k budce, kde prodávali teplé pivo v plechovce.

Když zjistil, že je prodavačka uvnitř, zapomínal pomalu na čísílka.

- Kolik? zeptal se ještě a zapomněl úplně.

Ukázal jsem tři prsty.

- Sedmnáct piv pro mě a tři pro kamaráda, řekl.

Neměl jsem chuť na tři teplá piva. Myslel jsem na jedničku, dvojku a trojku, které vždycky nosím v druhé kapse.