V pořadí již sedmdesátá šestá literární cena Premio Viareggio putovala v červenci roku 2005 k Raffaelu La Capriovi za jeho zatím poslední román Každodenní rozmar (L’estro quotidiano, Mondadori, 2005). Dalšími kandidáty na cenu v oblasti prózy byli: Roberto Alaimo s knihou Byl to syn (È stato il figlio), Gianni Celati s Fatou morgánou (Fata Morgana), Mauro Covacich a kniha Fiona a Ernesto Ferrero a Nejlepší léta našeho života (I migliori anni della nostra vita). Za poezii letos získal ocenění Milo De Angelis za sbírku Téma sbohemdání (Tema dell’addio), za esejistiku Alberto Arbasino za knihu Maršálové a libertini (Marescialli e libertini).

Raffaele La Capria (1922), původem neapolský prozaik a esejista žijící již dlouho v Římě, není žádným nováčkem, ale stálicí, která se na italské literární scéně pohybuje již půl století. Jeho první román Netrpělivý den (Un giorno d’impazienza), vyšel roku 1952 poté, co si jeho rukopis přečetl Alberto Moravia a doporučil ho nakladatelství Bompiani. S mírnou nadsázkou lze říci, že si La Capria letos v létě zkompletoval svoji sbírku literárních ocenění, která již zahrnuje jak Premio Strega (roku 1961 za jeho asi nejznámější román Smrtelně raněný, Ferito a morte), tak Premio Campiello, které získal v roce 2001 za celoživotní dílo. Úspěch v tomto trojboji jej spojuje s letošním vítězem jiné literární ceny, Mauriziem Maggianim, od roku 1995 držitelem Premio Viareggio a Premio Campiello za knihu Odvážná červenka, který letos získal Premio Strega za román Noční cestovatel a stal se tak také držitelem tří nejprestižnějších italských literárních ocenění.

Raffaele La Capria vystudoval práva v rodné Neapoli, ale nikdy se jim profesionálně nevěnoval. Pobýval i mimo Itálii ve Francii, Anglii a Spojených státech. Spolupracoval s kulturní redakcí deníku „Corriere della Sera“, s literárním časopisem „Nuovi Argomenti“ a také s televizními kanály RAI. Vedle prozaické tvorby píše i eseje, ve kterých se rád zamýšlí nad povoláním spisovatele.

Charakteristickým je pro jeho tvorbu autobiografický ráz příběhů a přítomnost rodného neapolského prostředí: Neapolské oko (L’occhio di Napoli, 1994), Sníh na Vesuvu (La neve del Vesuvio, 1997) či Neapolské graffiti (Napolitan graffiti, 1999), jež jen svými názvy výmluvně vypovídají o spisovatelově pevném poutu k rodnému městu.

La Capria je velice plodným autorem především v posledních letech, kdy na trh uváděl alespoň jednu knihu ročně. Jako by si tak vynahrazoval čas, který „promarnil“ na počátcích své literární kariéry. Vždyť jeho druhá kniha Smrtelně raněný vyšla až devět let po jeho literárním debutu, který se konal v roce 1952. Nyní oceněný román Každodenní rozmar připomíná jakýsi diář roku 2003, jehož stránky dýchají moudrostí zrcadlící dlouhou životní zkušenost autora, který s nadsázkou hovoří o stáří a smrti. V této autobiografické knize La Capria zachytil vlastní sny, vzpomínky na lidi, které měl rád a kteří jsou již na věčnosti, své myšlenky a názory, které čtenáři nabízí a zapřádá s ním tak rozhovor na obecná témata, jakými jsou plynoucí čas, mládí, stáří a smrt, přátelství či velká historie lhostejná k jednotlivým „malým“ lidským osudům. Jen stěží lze uzavírat sázky na to, zda oceněné dílo představuje závěrečné životní vyznání autora nebo zda je pouze pokračováním jeho plodné tvůrčí cesty. Této druhé možnosti by nasvědčoval i humorný tón, kterým jsou zamyšlení nad vážnými věcmi napsána, a který lze chápat tak, že autor ani ve svých třiaosmdesáti letech neskládá zbraně, ale těší se životní vitalitě.

Internetové odkazy:
www.mondomostre.it/index.html?includi=premioviareggio (italsky) - Stránky ceny Premio Viareggio.
www.minimumfax.com/persona.asp?personaID=57 (italsky) - Život, bibliografie, rozhovor s autorem.
www.girodivite.it/antenati/xx3sec/_lacapri.htm (italsky) - Stručný životopis autora.