Festival Literatura v akci (Performing Literature) je společným počinem bulharských a britských autorů, jenž vzešel z iniciativy Britské rady (British Council). Fóru předcházel Festival skotské a bulharské literatury na podzim roku 2001, kdy se před sofijským publikem na společném literárním čtení představili bulharští a skotští autoři, jedním z nichž byl i Irvine Welsh. Od následujícího roku se projekt transformoval v Literaturu v akci, v této nové podobě se již dvakrát realizoval, a to na podzim roku 2002 a 23.-25. října roku 2003. Cílem festivalu není jen navzájem seznámit bulharské a britské autory a představit je veřejnosti, fórum směřuje i k experimentování se sociální podstatou literatury.

Základem projektu je kultura akčního představení – uvedení poezie a prózy, které když už není přímo improvizací, podřizuje se alespoň náhlým změnám, a to v závislosti na momentální situaci jak účastníků, tak i posluchačů. Tento proces mění původní podstatu literatury v podobě definitivního zapsaného textu v pružné mluvené slovo. Zatímco anglicky psaná literatura má v oblasti akčního představení vcelku dobrou tradici, bulharští spisovatelé zde sotva začínají. Právě tento typ experimentátorství však má v oblasti současné bulharské literatury velký význam, neboť její posttotalitní podoba nevyhnutelně klade otázku po její sociální sounáležitosti. Po roce 1989 společenská prestiž a význam literatury vymizely a její současné funkce nabyly mnohem komornějšího charakteru, vymezeného úzkým, ponejvíce odborným prostředím. Přerod psaného textu v akční představení představuje novou, živou formu, která nemá nahradit tradiční, individuální proces četby, zve však a zapojuje i ty, kteří až tak vášnivými čtenáři nejsou.

Ne náhodou se festivalu Literatura v akci zúčastnili autoři, patřící ke generaci, jež debutovala během devadesátých let minulého století: básníci G. Gospodinov, N. Radulova, P. Dojnov, T. Markov, V. Vidinski a prozaik M. Nikolov. Jsou jak v odborných kruzích dostatečně známí a uznávaní, tak i očividně připraveni experimentovat se svou tvorbou a objevovat její nové dimenze. Z britské strany v roce 2003 hostovali Fadia Faqir, Mark Robinson a Bill Herbert. Velký význam měla i účast bulharské experimentální hudební skupiny Bluba Lu, neboť jedním z polí působnosti festivalu je právě současné uvedení a propojení textu s hudbou.

Poprvé se bulharští a britští účastníci – spisovatelé a hudebníci – setkali na pracovním semináři bezprostředně před samotnými čteními. O několik dnů později se tak posluchači stali svědky živého, improvizovaného „rozhovoru“ mezi různými tvůrčími rukopisy, a to za spontánní spoluúčasti a při uvedení dříve dosud neznámých a izolovaných textů.

Podstata experimentu s živým zveřejněním literatury se odvíjela již od výběru samotných míst, kde se čtení konala. Zatímco v roce 2002 se festival v podobě turné rozezněl v několika bulharských městech, v roce 2003 se soustředil na Sofii, avšak rozšířil množství i různorodost konkrétních prostor. Některé z nich byly typické (dvě knihkupectví, výtvarná galerie, foyer Sofijské univerzity), jiné spíš excentrické (Ústřední sofijská věznice a jedna ze sofijských tržnic). Část publika byla stálá a sledovala básníky během jejich festivalového maratonu, další část tvořili spontánní, náhodní posluchači. Jak spisovatelům, tak i publiku je však už jasné, že literatura není pouze mezi deskami knih.

Účastníci
Nadežda Radulova: Má účast na druhém ročníku festivalu Literatura v akci, organizovaném v Sofii Britskou radou, potvrdila moji představu o přípravě a realizaci literárního představení. Během necelého týdne jsme se snažili s bulharskými a britskými kolegy „somatizovat“ své texty, tj. pokusili jsme se je v jednotlivých kontextech osvojit tělem a hlasem. Do tohoto procesu se aktivně zapojily tři faktory: hlas, místo a samotný text, který se měl uvést v akci.

Hlas jako průhledná stužka mezi tělem a textem, přítomností i nepřítomností čte i slyší, odhaluje i skrývá, svléká i obléká. Hlas bojuje s jazykem. Ztělesňuje ho. Hlas je prvním čtenářem i interpretem uměleckého textu. Literatura v akci dala příležitost různým, na první pohled nesourodým hlasům zaznít společně.

Dalším důležitým účastníkem Literatury v akci se stalo místo, či spíše místa, kde se festival konal. Knihkupectví, galerie, tržnice, Ústřední sofijská věznice, Sofijská univerzita… V koncepci festivalu představovalo místo ještě jeden text, nabízející autorská práva sám na sebe, ale také nás nutící k tomu, abychom ho četli.

A nikoliv na posledním místě – každý představený text, a to jak literární, tak hudební, získal obdobným uvedením mnoho „autorů“. Tímto způsobem se jednak vyzkoušela autorská „identičnost“, jednak se maximálně otevřely možnosti konkrétních textů.

Za mírně anti a mírně kontra literárně teoretických omezení vytvořila Literatura v akci podmínky k napsání textu v procesu. Mimo vše ostatní představuje totiž text v procesu i terapeutickou situaci. Pestrou pohovku, na níž silné tělo literatury rekonstruuje své dětství. A učí se znovu svádět. A zamilovávat se.