„Naše srdce ukazuje na jih“, psal Sigmund Freud z jedné ze svých cest po Itálii. Pod tímto názvem právě vychází výbor z jeho dopisů a pohlednic Unser Herz zeigt nach dem Süden. Reisebriefe 1895-1923 (vydal Christfried Tögel ve spolupráci s Michaelem Molnarem, Aufbau-Verlag, 2002). Málokterý život je tak dobře zdokumentován jako Freudův, a přece jsou tyto italské dopisy objevem vědce na cestách. Cestování pro objevitele psychoanalýzy znamenalo ponoření se do libida, ztraceného světa dětství, věčný návrat, ale i strach z neznámého, setkání se smrtí. V každém případě je cestování dobrodružství, kterému se Freud oddal až ve střední fázi své kariéry, v období mezi zformulováním analýzy a pudu smrti, a které ukončilo až onemocnění rakovinou.

Freudovy pozdravy a dopisy, které adresoval především své ženě – společného cestování se po několika nezdařených pokusech vzdali – jsou stručné: „Nádherné, zatraceně, zítra více“, psal z Florencie. Freud na cestách je výsostný hedonista, velký milovník umění, ale i člověk vyhledávající za všech okolností samotu k soustředění – „pro studium je samota ovšem příznivější“ -, ve které vznikly tak překvapivé interpretace jako je studie o Leonardovi nebo Michelangelově Mojžíši.