Jean-Luis Rieupeyrout označil své Dějiny Navahů podtitulem Indiánská sága 1540-1990 a člověk nad nimi maně uvažuje, zdali není načase vrátit se k ságám. Je v nich všechno. Dobrodružství archeologie, která slepuje střepy dávných mýtů, dobrodružství historie, jež jim vytváří faktografické pozadí a umisťuje je v čase, i dobrodružství geografie, která vše zasazuje do prostoru. Severoameričtí Navahové byli stěhovavý národ, o to bylo patrně obtížnější jejich historii sledovat. (...) V Dějinách Navahů se tak dostáváme od jejich starodávné mytologie (mj. pojednává o Lidu zemského povrchu, který právě vystoupal zevnitř Země) přes řady komparací, v nichž si vzájemně nastavují zrcadla národní historie i vývoj zvyků a obřadů. Právě navažský svět včera i dnes a dějiny indiánů ve 20. století jsou kapitoly, jak se domnívám, mimořádně zajímavé pro naše poměry, kde se mýty usazovaly odjakživa lépe než střízlivé pohledy na současnost. Dějiny Navahů jsou křižovatkou obojího.