Nezval v Pražském chodci navázal na sbírku Praha s prsty deště (1936). V ní pozoruhodným způsobem rozvinul topos města-knihy jako místa paměti, v němž jsou uloženy mnemonické obrazy, aktualizoval mytologii města: „Jsou tajemná města a knihy v kůži / Jako nahé ženy v lesích […]. Miluji je a věčně hledám jak tebe Praho v tvých dešti vystavených bibliotékách“.
PM
