To, co jsem měla říct, jsem řekla včas: / Střecha domu je rozbitá / a v noci vidím z polštáře hvězdy, / když prší, prší i do našich talířů / a když je slunce, je slunce i v našich talířích.
JL
Jitka Lukešová
Gib I. Mihăescu (1894–1935) patří k nejvýraznějším představitelům rumunské meziválečné prózy. Vynikající psychologickou analýzou postav a rozporuplných duševních stavů dokázal vystihnout i nejskrytější – a nejtemnější – zákruty lidské psychiky.
Sněžení přestalo, ale kozácký vichr dlouho vál horem i dolem a honil sníh ve vzteklé metelici ze strany na stranu ještě řadu dní, dokud sám nezmrzl a nepadl k zemi jako ledový had, rozpadající se v kry. Pak bílá pustina strnula i s nádhernými, neposkvrněnými dunami a znehybněl i sám Dněstr. Jen vzduch zůstával dál potemnělý.
Ovidiu Nimigean (nar. 19. července 1962) absolvoval v roce 1988 Filologickou fakultu Univerzity Al. I. Cuzy v Jasech. Vydal pět sbírek veršů a poslední z nich, Nicolina Blues, získala řadu cen.
Nejdobrodružnější kniha, jakou jsem kdy četla, nebyla žádná knížka pohádek nebo některý z románů Julesa Verna, ani Člověk obojživelník nebo Tři mušketýři, Tři mušketýři po dvaceti letech, Fausta, Královnin náhrdelník či Hrbáč, ba ani Dobrodružství Gorgona Pyma, Magellanova cesta, Expedice Kon-Tiki nebo Svět ticha.
Simona Popescu (nar. 10. března 1965) absolvovala v roce 1987 Filologickou fakultu Bukurešťské univerzity a nyní působí na této fakultě jako odborná asistentka. Tři básnické sbírky Xylofon a jiné básně (Xilofonul şi alte poeme, 1990), Juventus (1994), Noc nebo den (Noapte sau zi, 1998), byly později vydané v autorské antologii Juventus a jiné básně (Juventus şi alte poeme, 2004).
ŽENA VE ZNAMENÍ RYB U tebe všechno je naopak: štíhlé kotníky podepírají příliš velké prsy Sex-appeal stavěný na odiv je zabalen do frigidity z betonu Mám smysl pro humor Mám spoustu mužů které si držím od těla Mnozí z nich vidí těsné spojení mezi mým krkem a telefonním drátem Protože se mi líbí ženy navykla jsem na ně i muže (jim se líbí Gauguin) Vyměňujeme si těla Každá normální žena by tak končila hezky (ne rybím ocasem)
je dvanáct hodin je hodina kdy studentské koleje zamykají a já musím odejít od bratra štěstí neexistuje říká nějaký kluk jedné hezké holce proč se neptám a jdu dál je dvanáct hodin v noci a je tak pěkně ulice mě znají a nebojí se jít takhle pozdě v noci se mnou na procházku obklopují mě ze všech stran a já jim vyprávím o divadle života a smrti
