„Prosím?“ ozval jsem se do telefonu. Omotal jsem si šňůru kolem malíčku. „Hovořím s panem T. S. Spivetem?“ Mužský hlas na druhém konci linky nepatrně šišlal, a když mluvil, do každého s se mu jemně vměstnalo tsf, jako když pekař lehce vtlačí palce – skoro neznatelně – do kousku těsta.
KH
