Norské autorky, profesí lékařky, Ninu Brochmann (nar. 1987) a Ellen Støkken Dahl (nar. 1991) už někteří čeští čtenáři znají díky knize Zázrak tam dole (Omega, 2019), která byla zaměřená na ženské přirození a sexuální život. Tématu se věnovaly se skandinávskou otevřeností, takže žádná otázka nezůstala nezodpovězená, což jistě ocenili i někteří mladí muži, protože zatímco o mužských pohlavních orgánech toho víme z různých důvodů mnoho, ty ženské obestírala donedávna aura určité záhadnosti a nemalá porce mýtů.

Česká obálka jako ztvrzení stereotypu

Aktuální publikace nazvaná Holčičí kniha (Jenteboka, norsky 2019) se zaměřuje na dívčí pubertu a je tedy určena dívkám zhruba mezi devátým a šestnáctým rokem. Poněkud prvoplánově to signalizuje růžová barva českého vydání (nakladatelství Slovart). I když je jasné, že tu jde o marketing, je to otravné a hlavně komické. Kniha totiž obsahuje i kapitoly o sexuální identitě a genderových rolích včetně stereotypů, které se s nimi pojí: „Naše společnost má stále jasnou představu, jak by se holky a kluci měli chovat. (…) Dělení podle pohlaví pociťujeme odmalička. Už v porodnici se holčičkám mnohdy dává růžová zavinovačka a klukům modrá.“ (s. 175).

Originální obálka je mimochodem světle žlutá a je na ní i jiný obrázek od ilustrátorky celé knihy Magnhild Wisnes. Z chaotické hromady těl nejrůznějších barev a tvarů vykukují kreslené postavičky autorek v bílých pláštích. Českou obálku (tiráž ani nezmiňuje, kdo je jejím autorem či autorkou) zdobí obrázek, který by se hodil možná na penál pro první třídu. Z desek se na nás usmívá osm úhledných dívek v barevných plavkách, které se skrývají za nadpis (dvě jsou plnoštíhlé, jedna působí afroamericky a jedna mírně asijsky, nejpočetnější etnická menšina žijící v ČR zastoupena není). Tato blamáž má jednoduchý následek, na starší dívky působí kniha zvenku zákonitě krajně podezřele. Doufejme, že pokud se nakladatel rozhodne vydat i poslední dílo autorského dua nazvané Gutteboka (Klučicí kniha, norsky 2021), převezme i norskou obálku, která je mimochodem světle zelená.

I vajíčko si vybírá

Uvnitř naštěstí najdeme něco jiného, než co sugeruje obal. Autorky začínají úvodem, v němž navazují se svými čtenářkami osobní kontakt. Puberta je podle nich „nervydrásající, ale fantastické období“, kterým si projde každý a které se lépe zvládne, když bude vědět, jak lidské tělo funguje. První polovina knihy je proto věnována pohlavním orgánům a tělesným projevům spojeným s dívčí pubertou – tedy otázkám o podobě a funkci ženského přirození, růstu prsou, ochlupení, pocení, menstruaci, ale také o akné, striích a celulitidě. V této části se autorky dotýkají i souvisejících záležitostí praktického rázu, jako je například výběr podprsenky (pokud se ji dívky rozhodnou nosit) nebo menstruačních pomůcek. Přirozeně vstupují do textu i témata společenská, která vhodně doplňují kontext. Jako například jak to bylo v historii s odstraňováním ochlupení, ženskou hysterií, vnímáním menstruace, nebo co je to „menstruační chudoba“. Zvláště cenné je převyprávění pohádky o vajíčku a spermii, které podle autorek v nejčastěji tradované variantě nápadně připomíná pohádku o Šípkové Růžence, která spící (a tedy nemohoucí) čeká na svého zachránce, který si k ní klestí cestu. Autorky připomínají, že vajíčka mezi sebou také soutěží, a kromě toho i vajíčko si vybírá.

Na tomto místě je dobré zmínit uvolněný jazyk autorek (a současně českého překladu). Zdaleka se zde nehovoří jen v odborných termínech – píše se nejen o ochlupení, ale také chlupech, chlupatosti či houští. Kromě jazyka jsou devizou knihy také ilustrace Magnhild Winsnes, které nejsou jen překreslením obrázků z anatomických atlasů, ale mnohdy vtipně antropomorfizují řadu probíraných fenoménů jako jsou hormony, chlupy nebo beďary.

Nudes a další fenomény současnosti

Druhá část knihy se věnuje subtilnějším tématům, jako je identita, orientace, pocity, zamilovanost, líbání, masturbace a první sexuální zkušenosti. Závěr pak patří kapitolám, které pojednávají o fenoménech, o nichž ve starších publikacích na téma dívčí puberta většinou nebyla řeč, tedy o připravenosti, souhlasu, osobních hranicích a sexuálním násilí (včetně chování na internetu – třeba že je dobré si pečlivě rozmyslet, komu posíláme své „nudes“). Publikaci doplňuje přehled českých organizací, na které se lze obrátit v případě problémů. Tato část je tím pádem také praktickým rozcestníkem, který zvyšuje orientaci v tom, čemu se jaká česká iniciativa věnuje. Na úplném konci najdeme i detailní seznam zdrojů, z nichž autorky čerpaly.

Jednou ze zřetelných intencí textu je vést mladé ženy k přijetí vlastního těla. Kniha tedy obsahuje i pasáže, které popisují, jak nerealisticky je ženské tělo zobrazováno v médiích, demaskuje realitu pornografických filmů a vysvětluje, jak nesmyslné a škodlivé je těmito obrazy něco poměřovat. Zároveň obsahuje řadu povzbudivých rad a doporučení, které autorky kladou dívkám na srdce coby sebevědomé ženy promlouvající k budoucím sebevědomým ženám. Českým čtenářkám lze tedy norskou publikaci jen doporučit. A na růžovou je potřeba se vykašlat.