Tvorba Michala Štěpánka (nar. 1984) je spojena především s filozoficky laděnými tituly pro dospělé, ovlivněnými budhismem či filozofií Františka Drtikola. Lze tak charakterizovat jeho básnickou prvotinu Svítání (2014) i spirituální sbírku Světlo v klíčové dírce (2018). V oblasti literatury pro děti je stále elévem, debutoval fantaskním příběhem Nad večerní černí (2020) o malé tmě, která trpí nedostatkem štěstí a sebedůvěry. Kniha vzbudila velký ohlas, byla zařazena do výběrového katalogu Nejlepší knihy dětem a díky vizuálnímu zpracování Nikoly Logosové (nar. 1992) nominována na cenu Zlatá stuha 2021 v kategorii Výtvarný počin roku.

Čtenáře jistě zaujme již výtvarné zpracování obalu knihy KAM a RÁDI s ilustrací medvěda a ježka, naznačující, kam nás příběh zanese a hravý titul pak slibuje slovní humor. Hledání opravdového přátelství a společné zážitky z vtipných i dramatických situací ve dvou, to je leitmotiv všech kapitol. Jak sám autor uvádí v doslovu knihy, inspiračním zdrojem se pro něj staly zážitky z dětství, příběhy vyprávěné vlastním dětem, ale také básně a skladby jiných autorů.

Tatínek se synem se schovají před deštěm v jedné jeskyni v šumavském podhůří. Chlapec nalezne na zemi kůru stromu, jejíž struktura připomíná stopy kosa. Z nevysvětlitelného důvodu se jim stopy před očima začnou proměňovat ve slova a v celé příběhy o Medvědovi, které si naši „překladatelé“ začínají vyprávět a vyzývají čtenáře k odlišnému vidění běžných věcí kolem nás. Probouzejí tak fantaskní hru, jejíž součástí může být každý, dospělý i dítě. A hned se ocitáme v hlubokém lese, kde má ve vykotlaném dubu svůj příbytek největší čtenář lesa, samotář Medvěd. Nechce však už být sám, a tak vyrazí do lesa, aby si našel kamaráda. Narazí na bodlinatou kuličku a chce ji slupnout jako kouzelný bonbón. Je to však Ježek, a ten si něco takového rozhodně nenechá líbit. Postupně se z Medvěda a Ježka stávají nerozluční přátelé, kteří spolu jdou na koncert kapely Brouci, ztratí se v mlze, vyprávějí si příběhy anebo se vydají na básnický večer nejlepšího přednašeče ptáka Kosa Kosmického. Poslední kapitola se odehrává u Medvěda doma v tak dlouhém a mrazivém zimním období, že by Ježek rád, aby Medvěd zatopil. A čím jiným než knížkami, kterých je v Medvědově příbytku spoustu?

Očekávání, která ve čtenáři vyvolává úvod knihy, jsou ovšem naplněna jen částečně. Některé situace, v nichž se Medvěd s Ježkem ocitají, působí v kontextu ostatních kapitol jako samostatné epizody, které již nerozvíjejí hlavní myšlenku díla. Opírají se o situační či slovní humor, někdy však působí poněkud povrchně, jako např. v kapitole U vody, v níž autor vychází z vtipu O slonu a mravenci, avšak literárně jej nijak neprohlubuje.

Nápadný je také filozoficko-výchovný aspekt vyprávění, zdůrazňující hodnotu a význam kamarádství. Třeba v kapitole O stvoření světa autor naznačuje různorodé pojetí náboženského či filozofického smýšlení o vzniku světa a zprostředkovává tak dětskému čtenáři rozmanitost názorů, aniž by bylo nutné dojít k jasnému konsensu. Didaktickou funkci vedle hlavního textové proudu přebírají i nezvyklé poznámky pod čarou, jež vysvětlují fakta či souvislosti ze života zvířat.

Prozaický text se v některých částech prolíná s básněmi (při zmíněné návštěvě básnického večera Kosa Kosmického), které někdy slouží i jako písňové texty (koncert kapely Brouci). Umocňují vtip a nadhled, někdy jsou až hravě infantilní, např. písňový text Brouků: Už se máme líp: Píp, píp, píp / budem se mít líp, / třešně budou zrát / a my se budem cpát. / Píp, píp, píp, / už se máme líp.

Výraznou vizuální podobu vtiskla knize absolventka Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara a ateliéru textilní tvorby UMPRUM výtvarnice a ilustrátorka Dorota Šebková (nar. 1994). Výtvarné zpracování podtrhuje a místy až přesahuje kvalitu literární stránky publikace. Přesně vystihuje potřeby textu a jeho vyznění, působí na čtenářovy emoce a prohlubuje atmosféru i vztahy mezi postavami. Typicky rysem výtvarného stylu Šebkové je prokreslenost a smysl pro detail, úvodní kapitola tak například svou barevností a scénou se vstupem do jeskyně, v níž hoří oheň, v dáli sedí na větvi sova a v popředí přihlíží lišaj smrtihlav, evokuje ve čtenáři pocit, že je přítomen celému dění a může spoluprožívat příběhy, které předškolním dětem předčítá jejich dospělý průvodce.