Arnošt Goldflam nalezl inspirační podnět ke své nové knize pohádek v obyčejné krabici nadepsané „Staré nepotřebné hadry“, kterou před lety zdědil po svém otci. Její obsah se skutečně shodoval s nápisem, Goldflam z ní však po letech vytěžil námět k pohádkám ve snaze dokázat, že i zdánlivě neužitečné v sobě může skrývat nečekaný poklad.

Čtrnáct pohádek je zasvěceno nepotřebným věcem a odstrčeným lidem. K nejzdařilejším patří ty, jež spojuje motiv zázraku vdechujícího nový život či význam předmětům, které již dosloužily. Seschlý vánoční stromek díky dětské víře v kouzla obrazí novými větvemi, v nichž se skrývá tajný domek plný atrakcí přístupných výhradně dětem. Krabice s hadrovými odstřižky je schopna zhmotnit vzpomínku na zemřelého tatínka a pomůže rodině vyrovnat se s jeho úmrtím. Torzo staré knížky z kontejneru vtáhne svého dětského objevitele do příběhu; čtenář pak knížku opět odloží tak, aby podobné dobrodružství umožnil dalším vnímavým nálezcům. Některé z pohádek sice sledují uvedený syžetový model, při jeho naplňování však zbytečně usilují o originalitu za každou cenu. Neodklizené psí hovínko se za asistence myšího prince a jeho dvořanů promění v krásnou myšku, této metamorfóze ale schází podmíněnost, která je pro pohádky typická. Leklá ryba, jejíž tělo si před zraky rodinky na procházce rozporcují dravci, odmění ve stejnojmenné pohádce rodinu šupinami z pravého zlata, ovšem i zde postrádá nabytí pohádkového bohatství jakoukoliv motivaci.

Nejrozpačitější dojem vyvolávají pohádky o osudech outsiderů. Mísí se v nich ozvuky folklorních textů (například motiv vykořeněného vojenského vysloužilce či chronického lenocha), které Goldflam neobratně aktualizuje a inovuje. Válečný veterán Jeroným v pohádce O vojákovi, který už nebyl k potřebě si zřídí živnost jako průvodce v náhodně objevené jeskyni s pravěkými kosterními pozůstatky. Hrdina pohádky Neužitečný Pepík nachází jako nenapravitelný lenoch štěstí v pekle, před nímž ho rodiče vždy varovali. Některé pohádky jsou založeny na kupení fantaskních bizarností a zcela jim schází výraznější pointa i jednotící pojítko s ostatními texty. Pohádka Okousané ohryzky se odvíjí od nálezu bedniček s vyschlými ohryzky na opuštěné zahradě, který dovede zvědavé chlapce do domku záhadné stařenky. Ta jim zahradu nabídne k používání a při té příležitosti se ve své domácnosti pochlubí kostřičkami dvou cizokrajných zvířat, jež se živila výhradně jablečnými ohryzky, a nádavkem předvede i oblečený skelet milovaného zesnulého manžela.

Goldflamovo vypravěčství je živé, zakládá se na dobře vystavěných dialozích (zejména mezi dospělými), a proto mu lze odpustit i obecnou češtinu prošpikovanou občasným moravismem. Mnohým jeho pohádkám však schází propracovanost syžetu. Sám nápad s poetizací všedních předmětů a proměnou outsiderů v hrdiny, kteří naleznou své místo ve světě, nestačí, neboť to vše zná pohádková literatura již od dob Hanse Christiana Andersena. Ani humorný posun spočívající v obměně tradiční pohádkové motiviky výsledný dojem nezachrání. Goldflamovy pohádky by potřebovaly větší autorskou ukázněnost a pevné redakční vedení. Podoba, v jaké byly vydány, odpovídá spíše improvizovanému rodičovskému vyprávění před usnutím; zdá se však, že usíná i sám vypravěč, kterému místy dochází dech i fantazie. Pohádky O nepotřebných věcech a lidech jsou ve srovnání s vtipnou civilností Goldflamových „tatínkovských“ pohádek a s jeho dětským hororem Standa a dům hrůzy dějově rozbředlé a nevyrovnané. Rozkolísanou úroveň mají rovněž ilustrace autorovy manželky Petry Štětinové Goldflamové, jejichž stylizace do dětského kresebného projevu působí insitním dojmem (na rozdíl od výborně vyvedené předsádky).

Zdá se, že tentokrát bude náročnější čtenář, zmlsaný osobitým humorem předchozích Goldflamových knížek pro děti, zklamaně listovat knížkou stejně tak, jako kdysi autor prohledával starou krabici s nadějí na objevení pokladu.