Australský kreslíř a spisovatel Shaun Tan (nar. 1974) patří od počátku 21. století k nejoceňovanějším autorům a ilustrátorům (nejen) knih pro děti. V roce 2011 získal cenu Astrid Lindgrenové, týž rok také Oscara za krátkometrážní animovanou filmovou verzi své knihy Ztracená věc (The Lost Thing) z roku 1999. V devadesátých letech se věnoval převážně knižní ilustraci, první samostatnou knihu vydal roku 1997 (Hřiště, The Playground). Po stupňujících úspěších se již soustřeďuje na autorskou tvorbu, celkem vydal pět převážně obrázkových knih pro děti všech věkových kategorií, česky loni vyšel soubor melancholicky fantaskních povídek pro starší děti Příběhy z konce předměstí (2008). Po několikerém odložení nyní došlo i na české vydání dlouho avizovaného komiksu Nový svět (v originále The Arrival, 2006).

Záměrně nepíšu český překlad, protože k překládání tu nic není. Nový svět je unikátní komiks beze slov. Unikátní v tom, že tímto způsobem nevypráví tříobrázkový strip či stránkovou miniaturu pro malé děti, které ještě neumějí číst, ale komiksový román (či spíše dlouhou povídku) pro dospělé. Přičemž však autor nerezignuje na své typické motivy, které proslavily jeho ilustrace pro děti – tedy celostránkové obrázky velkolepých fantastických měst, konfrontaci lidí s podivuhodnými živočichy a stejně neobvyklými urbanistickými a přírodními útvary a celkový mírně zasněný výraz.

Příběh je poměrně jednoduchý: otec opouští rodinu v zemi sužované blíže nespecifikovaným zlem (jeho symbolem jsou chapadla, což může znamenat krutý režim, bídu anebo zcela doslovně nějakou nestvůru; u Tana si nemůžeme být jisti ničím) a lodí se vydává někam, kde by se měl lépe. V zemi, kde loď přistane, se zprvu setká s byrokracií a mnoha neznámými a odrazujícími prvky, nakonec však objeví srdečnost zdejších obyvatel a v happyendovém finále se shledá se svou rodinou. Je jasné, že jde o alegorii Spojených států, té země svobody, která měla pro uprchlíky ze všech koutů světa vždy otevřenou náruč; tedy rozhodně v době, kterou Tan evokuje, v prvních desetiletích dvacátého století. Bezejmenný muž se plaví na lodi plné natěšených ubožáků a naprosto neovládá jazyk hostitelské země, která jej ohromí svými velkolepými rozměry. Aneb typický příběh nějakého toho polského, italského nebo třeba českého emigranta před první světovou válkou či těsně po ní. Tan celý dojem posiluje stylizací postav a prostředí barevným provedením. Převažují tlumené šedé a hnědé barvy jako ze starých fotografií (ty byly dost možná vzorem pro mnohé výjevy z přistěhovalecké odyssey), přičemž tonalita se mění podle aktuální nálady děje: čím je pochmurnější a depresivnější, tím jsou barvy černější, pozitivní momenty jsou zachyceny prozářenou hnědou. Z jednoho extrému do druhého umí Tan nenápadně přejít na jediné stránce.

Je to jen jeden z mnoha příkladů, jak Tan využívá možností výtvarného zobrazení pro vyprávění příběhu, pro zprostředkování nálady, pocitu. Nový svět se brzy po svém vydání stal oblíbeným dílem, na kterém lze demonstrovat výhody komiksového vyprávění: jak pracovat s tempem, jak vygradovat scény (Tan se nerozpakuje přejít od okénka velikosti známky do úchvatného obrazu přes celou dvoustranu), jak z mikrodetailu „přeostřit“ do velkého celku (zde od fotografie rodiny v malé kajutě po obraz zaoceánského parníku, ztraceného v širém oceánu) a zachycení nicotnosti jedince. Ale zároveň se k tomuto nicotnému jedinci vždy vrací, protože právě zdánlivě drobné osobní příběhy jsou to podstatné.

To je Tanovo časté téma, zde demonstrované na několika příbězích přistěhovalců, kteří vzpomínají na hrůzy ve svých domovských zemích. Můžeme v nich hledat alegorie nacismu, komunismu i nacionalismu, ale můžeme je číst také přímočaře: obři s vysavači či všudypřítomná stínová chapadla jsou ve světě Shauna Tana stejně samozřejmé jako hejna rackoryb, parní vzducholodě, výhružně působící zvířena či zelenina s živočišnými tvary. Ostatně dalším velkým Tanovým tématem je snaha ukázat, že i když má něco nezvyklou, ba výhružnou vizáž, při bližším shledání se ukáže, že nejde o bytost agresivní a nebezpečnou, ale naopak milou, přátelskou a často trpící nepochopením a osaměním. Byl to klíčový motiv ve zmíněném oscarovém filmu Ztracená věc (ohromný smutný mechanoid, jakási chobotnice v kovovém krunýři), v Novém světě tak zprvu působí ještěrovitý tvor, který muže překvapí v jeho pokoji, vyklube se z něj ale přítulný „psík“.

V Novém světě by bylo možné donekonečna hledat odkazy na filmy němé éry (paradoxem je, že Tanův němý komiks postupy němých filmů v podstatě nevyužívá, vypráví mnohem moderněji a více obrazem než přepjatými gesty postav), na meziválečné totalitní režimy či na situaci v tehdejších Spojených státech. Ale stejně tak se lze nechat unášet prostou silou Tanovy precizní realistické kresby, do níž pronikají postavy ze snů, pohádek i hororů.