Když v roce 1984 zemřel celosvětové proslulý prozaik Truman Capote, nezůstaly po něm tlusté, zaprášené svazky románů a ničím nezkalená pověst klasika amerického poválečného románu, ale především relativně rozsáhlá povídková tvorba a mnohé skandální zkazky, jež o jeho životě vcelku oprávněně kolovaly.

V jednom z rozhovorů uveřejněných v roce 1980 u příležitosti vydání výboru krátkých próz Capote prohlásil: „Ano, jsem alkoholik, jsem drogově závislý a homosexuál k tomu. Ale také genius. Můžu být všechno tohle dohromady, a přesto budu pořád svatý.“ Asi jen těžko by se nám povedlo charakterizovat Trumana Capoteho lépe, než to učinil on sám.

Narodil se v New Orleansu do sice poměrně zámožné, ale značně nefunkční rodiny. Už tehdy si předsevzal, že bude jednou úspěšný a bohatý spisovatel, a tomuto svému snu obětoval úplně vše. Proslavil se již svým prvním románem Jiné hlasy, jiné pokoje (1948). Díky němu se Capote záhy dostal do prostředí, o kterém tolik snil – mezi poválečnou newyorskou smetánku. Šel z večírku do večírku, vystupoval v rádiu, televizi, psal pro slavné časopisy. Věnoval se především kratším prózám (např. známá Snídaně u Tiffanyho). Jeho největší úspěch měl však teprve přijít. V polovině padesátých let začal v časopisu The New Yorker vydávat na pokračování reportážní román Chladnokrevně (knižně 1965), ve kterém do sebemenšího detailu vylíčil brutální vraždu farmáře z Kansasu, následné vyšetřování a pak i popravu zločinců. Capote se topil v penězích, ale jinak to s ním šlo z kopce. Byl sice mezinárodní ikonou, oblíbeným společníkem a newyorskou celebritou, ale také nespolehlivým autorem, který nebyl s to dostát závazkům. Žil mnoho let z podstaty – dlouhá léta sliboval román Vyslyšené modlitby, který však nikdy nedokončil. Nakonec se nechal zlomit a alespoň jeho malou část uveřejnil v časopise Esquire. Vzhledem k tomu, že v něm podrobně a s pikantními detaily popisoval nejrůznější skandály svých slavných přátel a neopomněl přitom zmínit jejich pravá jména, nadělal si tímto dílem mnoho nepřátel. Román vyšel nakonec až tři roky po jeho smrti v roce 1987.

O to větším překvapením tedy bylo, když správce Trumanova odkazu, jeho přítel, právník Alan U. Schwartz, vydal v roce 2005 do té doby neznámý rukopis nazvaný Summer Crossing (Letní plavba). Sám Schwartz v doslovu podrobně popisuje jednak náhodné objevení této novely (zjevila se zcela nečekaně na aukci Capotovy pozůstalosti) a jednak důvody, jež ho k vydání tohoto díla vedly.

Mohlo by se zdát, že kniha psaná na počátku čtyřicátých let dnes již dávno mrtvým autorem může jen těžko oslovit dnešní čtenáře. Capotemu bylo tehdy devatenáct let, s vydáním Letní plavby nikdy nepočítal, neboť ji nepovažoval za nic světoborného (rukopis dokonce v románu Jiné hlasy, jiné pokoje prohlásil za ztracený). I přesto přese všechno tehdy napsal novelu, která i po šedesáti letech neztratila nic na kouzlu a na kvalitě. Capote se v ní vrací k evergreenu vlastní tvorby – do světa, který v mládí tolik obdivoval a ze kterého byl na stará kolena vlastním přičiněním nevybíravě vyhoštěn – do světa newyorské zlaté mládeže, která se znuděně prohání svými sporťáky po ulicích, utápí žaly na nikdy nekončících večírcích a naivně sní o „lepším“ životě kdesi na předměstích.

Hlavní hrdinkou příběhu je teprve sedmnáctiletá dcera bohatého finančníka z Wall Streetu Grady Mc Neilová. Rodiče se vydali na prázdninovou plavbu a ji ponechali v rozpáleném městě v domnění, že si bude náhle nabyté svobody užívat tak jako obvykle: potulováním se po kavárnách, lenošením na pláži na Long Islandu či přípravami na první velké oficiální uvedení do společnosti. Jenže vše má jeden veliký háček: Grady se velmi nudí, snaží se uniknout životu, který má díky svému původu nalinkovaný, a dělá proto šílené věci. Začne si s válečným židovským veteránem Clydem Menzerem a dokonce se za něj provdá. To, jak se jejich příběh vyvine, není až tak důležité (ostatně se to ani nedozvíme, neboť Capote vypravování vcelku nečekaně utne). Mnohem zásadnější je styl, kterým autor svou novelku vypráví, styl plný metafor a skrytých narážek, mistrovské zachycení poválečné atmosféry a především plíživá předzvěst něčeho tragického, kterou autor vepsal mezi řádky jinak bezstarostného života newyorské zlaté mládeže. Nelze si nevšimnout podobnosti mezi Grady Mc Neilovou a její pozdější verzí ze Snídaně u Tiffanyho Holly Golightlyovou. Obě dívky se snaží najít své místo ve světě, obě velmi lehce podléhají povrchnímu pozlátku a naivním iluzím. Gradyin příběh je však mnohem vyhrocenější: jako by do jejího osudu skryl Capote i něco ze svého budoucího rozpolceného života. Horské dráze podobná spirála, kterou Grady svou lehkovážností roztočí, ji stáhne do hlubin. Jízdu si nadmíru užije, bude to velká legrace, ale cena, kterou za toto povyražení zaplatí, bude příliš vysoká. Stejně vysoká jako ta, kterou zaplatil Capote za splnění svého snu o hvězdných výšinách a kapsách plných peněz.

© Markéta Musilová