Knihu Ve stínu kříže, která vznikla v roce 1724 v Istanbulu, by bylo možno zařadit mezi četné dobové cestopisy a memoáry tureckých vyslanců na evropských dvorech. Osman Aga v ní velice podrobně popisuje své strastiplné putování po válečném Srbsku a Rakousku, rakouské zajetí, službu ve Vídni i návrat přes Budu zpátky do Srbska a do Istanbulu, včetně všech peripetií, milostných svodů i pijáckých eskapád. Celý jeho příběh se odehrává v letech, která následovala bezprostředně po rozhodující bitvě, k níž došlo 12. září 1683 u Vídně a po které už Osmanskou říši čekal pouze vleklý úpadek. Přestože je vyprávění zaměřeno na Agovy každodenní radosti a starosti, najdeme v knize také jejich zasazení do historického kontextu, které pak ještě upřesňují poznámky a vysvětlující komentáře překladatele. Kniha je navíc opatřena doslovem, slovníčkem opakujících se tureckých výrazů, rejstříkem osobních a místních jmen a přehlednou mapkou.

Nad barvitým líčením Osmanových nesnází se tak zaručeně nebude nudit ani laik, který nemá o bližších podrobnostech historie tureckých nájezdů ani potuchy nebo je zná jen z našich lidových písní nebo z Volfovy Turecké vojny. Osman Aga z Temešváru je ovšem autorem rozsáhlejšího díla. Spisek Ve stínu kříže, v němž se k lítosti čtenáře musel často v nejzajímavějších chvílích uchýlit k vypravěčské zkratce, rozšířil o rok později na větší opus Mezi paši a generály, který dokládá jeho význačnou roli v diplomatických jednáních mezi zúčastněnými státy. Je rovněž podepsán pod tureckou příručkou diplomatické korespondence a krátkým přehledem událostí let 1697 až 1720. Jeho největším dílem jsou dějiny německých císařů od Karla Velikého do poloviny sedmnáctého století, v nichž se opírá o evropské prameny.