Známý britský básník, romanopisec a povídkář Rudyard Kipling byl prvním anglickým spisovatelem, který získal Nobelovu cenu za literaturu (r. 1907), údajně za „mužnost stylu“. Osobní život i literární tvorba tohoto autora šly ruku v ruce s vývojem britského impéria, především s největší a nejproblematičtější britskou kolonií, Indií, která tehdy zahrnovala i dnešní Pákistán, Bangladéš a Barmu. I dnes je vnímán a připomínán především jako obhájce a opěvovatel britského imperialismu.

Rudyard Kipling se narodil r.1865 v Bombaji, tehdy už mohutném obchodním přístavu. Jeho otec zde vyučoval na umělecké škole a později působil jako správce uměleckého muzea v Paňdžábu. Malý Kipling byl od narození obklopen domorodými sluhy, s jejichž pomocí pronikal do tajů hindustánského jazyka. V šesti letech poslali rodiče malého „sáhiba“ do Anglie za výchovou a vzděláním. Protože vojenská kariéra mu byla uzavřena pro silnou krátkozrakost a studium na univerzitě bylo příliš nákladné, vrátil se Kipling po necelých sedmnácti letech zpět do Indie k rodičům. Stal se pomocníkem šéfredaktora místních anglických novin, kde mu otiskli první verše a krátké povídky. Přestože pak v Indii strávil pouhých sedm let, načerpal tu náměty pro svou nejlepší tvorbu.

Když se čtyřiadvacetiletý Kipling vrátil po dlouhé cestě přes Barmu, Japonsko, Singapur a Hongkong do Londýna, cítil se zde osamocen. Zanedlouho se však oženil s Američankou Caroline Balestierovou, se kterou žil nejdříve v Americe a poté v Británii. Jeho osobní život ovšem nebyl vždy šťastný; i když ve svém díle opěvoval činorodý a pospolitý život řadových budovatelů britského impéria, sám zůstával spíše samotářem.

Jeho tvorba si však už za jeho života vydobyla velkou popularitu a uznání - kromě Nobelovy ceny mu byly nabídnuty i jiné pocty, mimo jiné i šlechtický titul a jmenování básníkem laureátem; autor je však odmítl, protože si chtěl zachovat tvůrčí nezávislost. Velkým otřesem byla pro Kiplinga 1.světová válka, ve které padl i jeho jediný syn. Jeho tvorba poté ztratila dřívější nadšení a elán. Autor zemřel r.1936.

Kromě hojných cestopisných črt zanechal Kipling rozsáhlé dílo v próze i ve verších. Jeho knižní prvotinou byla sbírka čtyřiceti krátkých povídek z Indie s názvem Prosté povídky z hor (Plain Tales From the Hills, 1888). Využil v nich společenských anekdot i skutečných příběhů a dokázal je podat skutečně prostě, ale přitom se silným smyslem pro dramatičnost, humornost nebo naopak tragiku. Nezabíhal do dlouhých popisů, nýbrž rychle rozvíjel děj přímými dialogy jednajících postav, užívajících zcela hovorové angličtiny, promíšené občasnými domorodými výrazy. Své živé, autentické, pozorovatelsky přesné a přitažlivé vyprávění prokládal vtipy a aforismy a stupňoval je až do působivé pointy. Avšak za demokratičností Kiplingova jazyka a námětů lpělo přesvědčení, že jenom britské organizační a technické schopnosti mohou udržet na uzdě zaostalé domorodé obyvatelstvo Indie. Krátké povídky psal Kipling až do konce života; potvrdil přitom, že je skutečným mistrem tohoto žánru. V pozdějších povídkách přibýval zájem o nadpřirozené jevy, o lidské podvědomí a o nejnovější technický pokrok.

Vedle povídek psal Kipling po celý svůj život také verše. Populární byla zejména raná sbírka Balady z kasáren (Barrack-Room Ballads and Other Verses, 1892). Kipling v nich navázal jak na lidové balady, tak na nábožné písně; své básně záměrně skládal pro hromadné publikum. Veřejnou recitaci usnadňoval pochodovými rytmy, výraznými rýmy a srozumitelným, vysloveně lidovým jazykem, nejednou využívajícím námořnického a vojenského žargonu. Kipling s oblibou oslavoval prostého vojáka, plnícího zmužile a sebeobětavě svou povinnost na nejvzdálenějších hlídkách impéria; jestliže se při svých činech dopustil krveprolití a drancování, básník to chápe jako odměnu za vysilující námahu, kterou lidé doma v závětří nemohou ani pochopit, ani docenit. Dobyvatelská zpupnost čiší zejména ze známé básně Břímě bělocha (The White Man´s Burden). V poezii Kipling s oblibou hlásal mužnost, obětavost, vytrvalost, odvahu, vůli a skromnost – často však způsobem spíše poučným a nabádavým než ryze básnickým.

Kiplingovy knihy pro děti a mládež jsou naproti tomu uznávané a dodnes populární. K mládeži se vlastně obracejí všechny jeho romány až na první dva, které jsou nejméně zdařilé. K autorovým nejlepším dílům naopak patří Knihy džunglí (The Jungle Book, 1894, The Second Jungle Book, 1895). Děti mnoha národů nadchl proslulý příběh indického chlapce Mauglího, který se jako bezbranné batole octne v džungli, kde prožívá mnohá dobrodružství spolu s medvědem Balúem, hadem Ká, tygrem Šér Chánem a pardálem Baghírou. Kipling čtenáře postupně uvádí do spletitých tajemství džungle, do jejího exotického zvířectva a rostlinstva, ale i do jejího pradávného „zákona“.

Pro děti napsal Kipling ještě humornou knížku Stopka&spol. (Stalky&Co, 1899), která s pochopením líčí bujaré příhody tří vynalézavých chlapců v anglické internátní škole, a epizodický špionážní román Kim (Kim, 1901), napínavý příběh irského sirotka vychovávaného tibetským lámou, který se zaplete do vyzvědačských praktik. Z pohádkově laděných dílek můžeme zmínit ještě Šotkova kouzla (Puck of Pook´s Hill, 1906) a Nová šotkova kouzla (Rewards and Fairies, 1910).

Nejmenším dětem jsou určeny Bajky a nebajky (Just So Stories for Little Children, 1902), veselé, hravé a vynalézavé pohádky o zvířátkách určené k hlasitému předčítání. Kratičké exotické příběhy plné slovních hříček doprovodil Kipling vlastními ilustracemi, svědčícími o jeho pozoruhodném výtvarném talentu.