Gershom Scholem, jeden z nejvýznamnějších myslitelů 20. století a nejangažovanějších židovských myslitelů, je především znám jako autor Hlavních proudů židovské mystiky. Nyní vychází druhý díl jeho deníků, článků a fragmentů z let 1917 až 1923, tj. z období mezi jeho 19. a 25. rokem. Deníky vydávané z Scholemovy pozůstalosti podávají svědectví o jeho studentských létech v Jeně, Bernu a Mnichově a ukazují, jak se postupně od studia matematiky a filosofie přikláněl k židovské mystice. Pro toto období jeho života hrálo důležitou roli přátelství s Walterem Benjaminem, se kterým se společně, a každý svým způsobem, vyrovnávali se sionismem a židovským mládežnickým hnutím v Německu. Ačkoliv je Scholemův intelektuální vývoj německému publiku znám již z biografie, jsou deníky mnohem zajímavější četbou. Důležitým momentem je například jeho svérázné pojetí filologie: Scholem ji chápe a provozuje jako komentář, pojítko mezi náboženstvím a jazykem, mystikou a tradicí. Svazek je skvělým editorským počinem, vedle deníků se čtenář může seznámit se stejně důležitými texty a překladatelskými pokusy mladého Scholema.