Mladá rakouská autorka Laura Freudenthaler jde ve stopách Marlen Haushoferové a Ingeborg Bachmannové, dvou velkých dam rakouské literatury 20. století. Intimní portréty vnitřního světa jejích ženských postav čerpají svou vypravěčskou sílu z toho, že se nikdy neztrácejí ve vyčerpávající psychologizaci, ale opírají se o silný příběh, detailní pozorování a neutuchající zájem vidět postavy ze všech úhlů.
LF
Laura Freudenthaler
Ukázka z románu o životě jedné ženy, která nemluví; o stárnutí, vyhasínání, vzpomínkách, strachu a bolesti. A hlavně o mlčení.
Příběh stárnoucí ženy. Příběh ženy, která nemluví. Jako by slova měla moc vracet nazpět do přítomnosti strachy, bolesti a ztráty, které je třeba potlačit, zavřít je co nejhlouběji uvnitř a zbavit hlasu. A co když představuje mlčení ctnost, tu rovnocennou sestru hrdosti, jež ji doprovází?
Mluvení, mlčení a vzpomínání je vždy v nějaké podobě tématem psaní, tvrdí úspěšná rakouská prozaička Laura Freudenthaler, která v květnu 2019 představila českému publiku svůj debutový román s příznačným názvem Die Königin schweigt (Královna mlčí). V tichém portrétu titulní protagonistky se v něm ohlíží za životem celé poválečné generace žen.
Bez nepodloženého psychologizování a laciného moralizování nahlíží rakouská spisovatelka Laura Freudenthaler do nitra ženy narozené mezi válkami, která v mnoha svých životních rolích usilovala o korektní pozici a šla cestou odpojení od vlastních citů. Nebo o nich jen neuměla mluvit, neuměla je pojmenovat, a tak je sama nechápala a „v boji o přežití“ se je snažila za každou cenu zapudit?
