K provincionalismu, jenž je častým atributem tzv. „regionální literatury“, měla tvorba ostravského autora Oldřicha Šuleře vždy na míle daleko. Jeho knihy, ať už z valašských kotárů, ostravských šachet, či tajemných jesenických lesů, dýchají nehraným humanismem a láskou k rodné severní Moravě a Slezsku, oblastem, kterým ve svém díle vystavěl nadčasový pomník.
OŠ
Oldřich Šuleř
„Do zboja sa, chlapci, dajme, / ovce s bačú zanechajme, / sem pistolku, sem ju daj, / valašku si prichystaj!“ Pjesnička, kterou si v beskydských dolinách dodnes prozpěvujú, je jednou z mnoha lidových reflexí jedinečného valašského fenoménu, zbojnictví. Kromě zbojných písní si však „horoví ludé“ o těchto svých hrdinech aj rozprávjali. A že to byly povjedačky všelijaké, poutavé, veselé, ale častokrát také napínavé, o tom nás přesvědčí spisovatel Oldřich Šuleř, který je zebral po dědinách.
