Román Igora Štikse Elijášovo křeslo je bezesporu zajímavý a značně vyčnívá nad současnou románovou tvorbou Bosny a Hercegoviny či Chorvatska. Co vás na této knize upoutá ze všeho nejvíc je její „dokonalost“.
IŠ
Igor Štiks
Už prvním románem Zámek v Romagni (2000) vzbudil Štiks zájem kritiky i čtenářů a představil se jako vyzrálý autor suverénně zacházející s literárními konvencemi. Druhý román, Eliášovo křeslo (2006), vyšel v rekordním čase v druhém vydání a zahraničním překladům se dostalo dodatečného zadostiučinění řadou cen.
Mnohokrát opakovaná teze o spisovateli, který vždy znovu píše svůj (vlastní) životopis, dostala v Eliášově křesle své nejnovější potvrzení.
Znamení, varování... objevila se nějaká? Vlak měl při odjezdu zpoždění, kvůli závadě na lokomotivě měl být dokonce spoj zrušen. Údržbáři však na poslední chvíli problém odstranili a souprava vyrazila jako pancéřované soustrojí se strnule nehybným cestujícím chvátajícím ke svému peklu...
