Je pochmurno. Tísnivá atmosféra se rozlévá časem, prostorem i myslí všech blouznivců. Nebo proroků? Nezáleží na tom. Stíny leží za každým rohem a ohlížet se zpět je stejně bolestivé jako cokoliv očekávat. Vít Janota vydává básnickou skladbu, která je trudomyslná, avšak čtenářsky velmi podmanivá.
VJ
Vít Janota
Básně Víta Janoty citlivě, bez patosu a přesně zachycují uplývající čas i lidskou zranitelnost. Autorova osmá básnická sbírka byla zaslouženě nominována na letošní Magnesii Literu.
Pro novou Janotovu knihu je příznačná především odvaha. Janota otevřeně promlouvá o dnešní době, aniž by se zříkal snahy o formálně dokonalou poezii. Nebojí se pojmenovat básnickou knihu nepoeticky a poněkud mravokárně, a především se nebojí bojovat svou poezií proti neduhům dnešní doby, proti lhostejnosti a otupělosti, která se moderního člověka zmocňuje.
Vít Janota vydává své básnické sbírky podivuhodně rytmicky – každé dva roky jednu. Jeho poslední, čtvrtou sbírkou jsou Miniová pole, která vyšla minulý rok opět v nakladatelství Dauphin, jehož se Janota stává již téměř kmenovým autorem. Ve srovnání s předchozími sbírkami se autorova poetika zjemnila a zprůzračnila.
V nové básnické knize Víta Janoty (*1970) Praha zničená deštěm (Praga caput regni) ožívá jeho více než dvacetiletá zkušenost s tímto městem, prosakuje tu historie – středověká, židovská, secesní, ale především posledních let. Vít Janota jako jeden z mála českých básníků velmi citlivě zachytil prolínání normalizační Prahy s jeho kapitalistickou obdobou těchto dnů.
