Miro Gavran: Jedini svjedok ljepote (Jediný svědek krásy). Mozaik knjiga, Zagreb, 2009, 200 s.
Vyměnili jsme si očekávané pozdravy. Zeptal se, jak se jí cestovalo. „Bylo to náročné. Je Štědrý den, všichni někam jedou. Všude jsou zácpy.“
Poslední Gavranům román Jedini svjedok ljepote, který již stihl v Chorvatsku vyjít dvakrát, se odehrává v současnosti a patrně jej lze označit za jeden z vrcholů Gavranovy prozaické tvorby. Román sice není nijak zvlášť dlouhý, ale je vystavěn natolik rafinovaně, že si čtenář takřka nedokáže udělat pauzu ani na kávu.
